1. Věci o nichž se nemluví

10. července 2009 v 17:58 | Aironella |  Im onia paratus

"Máš pro mě nějaké nové zprávy Luciusi?" zeptal se Pán zla svého věrného sluhy.
"Můj pane, vaše dcera za sebou dokázala dokonale zamést stopy." koktal nervózně Lucius, byl pověřen tajným úkolem na němž pracoval už přes rok ale nic nenacházel.
"Tohle mě nezajímá, chci jen abys ji našel, dovedl ji sem a toho bastardka co ho porodila zabil. Je to snad tak složité?" zvýšil hlas.
Lucius začínal mít opravdu velký strach. Moc dobře věděl co za chvíli příjde. "Můj Pane já vám slibuji že ji co nejdřív najdu."
"To ti doporučuju……….CRUCIO!!!!"
Doupě ožilo životem. Začali prázdniny a s nimi se přiblížila svatba Freu a Billa. Zbýval pouhý měsíc do chvíle kdy si řeknou své ano. Siriusův dům se uvedl do pořádku aby v něm mohli bydlet svatební hosté co přijedou už před svatbou. Jednalo se o rodiče Freu a dívku co jí měla jít na svatbě za svědka. Měla přijet už o něco dřív aby pomohla se svatebními přípravami.
Harry jel ke strýci s tetou jen na jeden den prázdnin, poté si pro něho přijel Sirius. Hermiona se doma taky nezdržela příliš dlouho, nevěsta nepatřila mezi její oblíbenkyně ale na svatbu se těšila. Stejně tak i Ginny. Ronovi to celé bylo tak trochu celkem jedno, nejspíš by si ani nevšiml že se kolem něho něco děje kdyby mu to někdo neustále nepřipomínal slovy "Rone běž jim pomoct s upravováním zahrady." nebo "Rone jdi si vyzkoušet společenský hábit, jestli jsi z něho náhodou už nevyrostl." Jediné co opravdu plně vnímal byla Hermiona. Ti dva se do sebe bezmezně zamilovali.
"Siriusi" oslovila Freu černovlasého muže.
"Ano?" vzhlédl od Denního věštce.
"Jen jsem se chtěla ujistit, že jste nachystal pokoj pro An. Zítra má přiletět." An, nebo spíše Siriana měla být Freuřiným svědkem. Znali se spolu už strašně dlouho. Annina matka proti jejich přátelství protestovala a to zvláště poté co se dozvěděla o kouzlech. Freu to nikdy nepochopila, co jí tak mohlo vadit na kouzlech? Od An se dozvěděla, že její otec je kouzelník a teď je už mrtví. Snad proto neměla Adriana ráda kouzelníky. O tom že An umí kouzlit Freu nevěděla.
"Samozřjmě. Pokoj je přichystaný."přikývl.
"Výborně."
"Jestli ta její kamarádka bude stejná jako ona tak to s ní bude k nevydržení."pošeptal Ron Harrymu. Harry se na toto téma nechtěl moc bavit, nějaká francouzská holka ho nezajímala, každou noc ho trápili zlé sny o Voldemortovi a ve dne se snažil držet od Ginny co nejdál, poslední dobou to mezi nimi nebylo jako dřív, velká zamilovanost opadla. Ginny to ovšem viděla jinak, podle ní byl jejich vztah na té nejlepší cestě.
Druhý den hned ráno vyrazila Freu pro An na letiště. Nejprve je obě Freu přemístila na Grimaldovo náměstí do domu číslo dvanáct. Dům byl prázdný takže následovala rychlá prohlídka, An si vybalila a poté se pomocí letaxové sítě dostali do Doupěte. V kuchyni byla pouze Molly chystající oběd, zbytek členů rodiny byl na zahradě nebo v práci.
"Molly, chtěla bych vám představit svoji dlouholetou přítelkyni Sirianu Louseran."zahlaholila Freu.
"Těší mě." usmála se An.
"Ty umíš anglicky?" podivila se Molly, to ale nebylo jediné co ji na An udivovalo. Dívka co před ní stála, na první pohled velmi elegantní, chytrá a schopná, byla mimořádně krásná. Blonďaté vlasy se jí lehce vlnily do třičtvrtě zad, pleť měla velmi světlou a do ní zasazené plné rty a zelenošedé oči s nádechem rezavé zářící do dálky, jakoby jimi mohla proniknout do vaší nejniternější mysli.
"Ano, moje matka dbá na vzdělání. Navíc jsem se tady narodila. Můj otec byl Angličan."
"Takže pocházíš z Anglie?"
"Žila jsem tu sedm let." usmála se.
"Proč jsi se přestěhovala?" zeptala se Molly aniž by se zajímala tím že jí po tom vlasně vůbec nic není.
Na tuto otázku nechtěla An odpovídat, neměla ráda výslechy. "To bylo z mnoha důvodů. Teď jestli nás omluvíte. Freu mi chtěla ukázat zahradu."
"Och, jistě." Molly se lehce usmála. "Zůstaneš na oběd?"
"Velice ráda, pokud je to možné. Chtěla bych poznat zbytek vaší rodiny. Zatím znám jen Billa."
"Jistěže tu můžeš zůstat, chovejte se jako doma."přátelsky se usmála Molly. An se jí na první pohled zalíbila.
Venku hrál Harry s Ronem a Billem famfrpál proti dvojčatům a Ginny. Hermiona seděla na trávě kousek od nich a četla si z nějaké knihy.
An na chvilku zauvažovala jestli by se neměla jít nejdříve převléct, moc sem se svým saténovým černým tílkem, a kozačkách na vysokém jehlovém podpatku nezapadala. Nechtěla aby si o ní mysleli že je to nějaká fiflenka co se obléká jen do toho nejdražšího oblečení.
Nenapadlo ji vzít si na sebe něco více obyčejnějšího. Zvlášť ty boty byli asi vzhledem k tomu že byly na zahradě, trochu moc. Takhle byla ale zvyklá obyčejně chodit i ve Francii. Občas se jí totiž stalo,že ji na ulici odchytil nějaký fotograf, nechtěla dávat bulvárním plátkům příležitosti k pomlouvání ve stylu "Vůbec o sebe nepečuje:" "panebože v čem to jde, vždyť vypadá jak hastroš.". O modelky se špatnou publicitou nebyl zájem. Navíc ve Francii je to nutnost vypadat za každých okolností dobře, zvlášť pokud bydlíte v centru.
Freu vycítila její nejistotu. "Neboj vypadáš skvěle, to oni by se měli stydět za to jak vůbec vyjdou ven. Jsem ráda že tu mám konečně někoho komu není jedno co si na sebe obleče."
An se lehce usmála, Freu taky nebyla zrovna oblečená do tohoto prostředí. Sice neměla jehlové podpatky ale i tak.
"Hermiono."
Hnědovláska pomale zvedla oči od knihy. Ihned pochopila kdo je ta dívka vedle Freu a mile se usmála. "Hermiona Granger." podala jí ruku.
An si s ní potřásla rukou. "Siriana, ale říkej mi An prosím."
"Oh, mluvíš perfektně anglicky. Nemáš vůbec žádný přízvuk." obdivně mrkla Hermiona.
"Jsem pilná žačka." objasnila, bez jakéhokoli dalšího vysvětlování.
"An! Ty už jsi tady!" zahalekal Bill. Obrátil své koště jejím směrem. Viděli se spolu asi tak třikrát, když byl Bill na návštěvě ve Francii ale i za tak krátkou dobu se z nich stali velmi dobří přátelé, připadala mu jako jeho mladší sestra, jako někdo z rodiny.
"Bille." usmála se. Bill sestoupil z koštěte a pevně ji objal.
"Moc rád tě vidím."
"Já tebe taky."
Bill od An ustoupil aby ji mohli vidět i ostatní. Všichni co hráli nyní už stály na zemi a čekali.
"Tohle je můj bratr Fred." začal Bill s představováním. An si se všemi potřásla rukou. "Goerg, Ron"
"Ten s tím silným hlasem?" podotkla An a Ron se lehce začervenal při vzpomínce na čtvrtý ročník, turnaj tří kouzelníků a pozvání Freu na ples.
"Ano, to je on. A tohle je Harry."
"Zachránce." dodala An jen tak pro sebe a potřásla si s ním rukou.
"A nakonec moje malá sestřička Ginny."
"Až tak malá nejsem." ohradila se a taky si potřásla s An rukou.
"Jo to máš pravdu tady na An nemáš, ta bude na svatbě moct pít akorát tak kofolu. Běda vám jak někoho z vás uvidim, že jí dáváte něco ostřejšího." pohrozil naoko Bill.
"Tak tohle ti neodpustím, to nevíš že se věk dámy nikdy nesmí prozrazovat."
"Takže ty jsi mladší než Ginny?"zareagoval trochu opožděně Ron. "Kolik ti je?". Jakmile byla vyřčena tato otázka všichni zpozorněli, kdyby se jich někdo zeptal kolik jí tak může být řekli by minimálně něco kolem sedmnácti, osmnácti. Pokud ovšem měla být mladší než Ginny muselo jí být méně jak šestnáct .
"Ale tak ji nebudeme přivádět do rozpaků, pokud to nechce říct nebudeme ji nutit."rozhodil Bill rukama. Koutky úst mu cukali jak se pomale roztahovali do smíchu.
"Náhodou mi bude sedmnáct."
"JO, ale za rok a půl, pokud dobře počítám." nadhodil jen tak jakoby nic.
"Bille," okřikla ho Freu. "Nemusíš všechno prozrazovat. Jsou určité věci o nichž se nemluví."
"Zlatíčko, přece by ses nezlobila." lehce ji Bill obejmul aby ji obměkčil.
"Ne, ne, ne. Tímhle si to u mě nenapravíš." zakroutila Freu hlavou. Při tom pohybu ji vypadl pramínek vlasů z pečlivě načesaného drdolu.
"Pojďte se najíst!"zakřičela Molly z jednoho z oken.
Celá skupinka se vydala k domu. Ron se chytl z ruku s Hermionou, Bill držel Freu kolem pasu a Ginny se přitulila k Harrymu. Fred s Georgem se soustředili na An. Z místa odkud vyšli museli jít chvilku po travnaté neupravené zemi než se dostali na vydlážděný chodník. An se podpatky zarývaly do měkké hlíny ale držela se statečně až do chvíle kdy přestala dávat pozor kam šlape jelikož Fred, který na ní mluvil jí právě ukázal někam k lesu. Už jen ze zdvořilosti se An tím směrem podívala, jenže jakmile to udělala podpatek jí zajel do nějaké díry. Noha se jí zvrtla a ona začala padat. Jen tak tak ji stihli zachytit něčí ruce.
"Jsi v pořádku?" vytáhl ji zpátky na nohy onen zelenooký zachránce.
"Jo v pohodě, moc děkuju Harry." usmála se zářivě. Úsměv jí ale zatrnul když na nohu došlápla. Z kotníku vystřelovala prudká pichlavá bolest až ke kolenu. "Au"
"No, jo. Jsem rád že jsi se vůbec nezměnila." sehnul se Bill k její noze aby jí mohl sundat kozačku a nohu kouzlem ošetřit.
"Ani v tomhle jsem se nezměnila Bille!" trhla sebou, Bill se snažil rozepnout zip na botě a to způsobovalo další přívaly bolesti. Kdyby ji Harry stále pevně nedržel nejspíš by spadla. Bill moc dobře věděl, že An ať se jí stane cokoli nikdy si to nenechá vyléčit kouzlem, moc ani její postoj ke kouzlům nechápal. Prostě kouzlům nevěřila. Věřila jen pouhým faktům.
"Je to nejspíš jen vyvrknutý kotník, jen jedno malé kouzlo." snažila se Freu.
"Tak to to bude zahojené za chvíli i normální přirozenou cestou, schovej si kouzla až mi půjde o život."
"Jak chceš." zakroutil Bill hlavou.
"Já ti pomůžu do domu." přispěchal Fred. An se na něho jen lehce usmála když si ji zvedl do náruče. Tím uvolnila Harryho náruč která nezůstala dlouho volná. Ginny si ho k sobě majetnicky přitáhla s výrazem v očích říkajícím "Tohle je můj kluk, už na něj nikdy nesahej!"
"Nejsem moc těžká?" strachovala se An, k domu to přeci jen byl nějaký ten kus a nechtěla aby se snad ještě něco stalo Fredovi nebo aby nedej bůh oba spadli.
"Jsi lehounká jako pírko." na náznak svých slov si ji lehce nadhodil.
V domě se An posadila do křesla. Molly jí nejdříve chtěla nohu uzdravit kouzlem ale když jí to pacientka nedovolila tak jí nohu pevně zafiksovala obvazem. K obědu přišel i zbytek rodiny a tak se s nimi alespoň mohla An seznámit. Artur ji okamžitě zasypal spoustou otázek týkajících se mudlovského života na něž mu dívka mile ráda odpovídala. Připadalo jí to tak trochu roztomilé.
Odpoledne strávila An s Freu. Byli v Annině nynějším přechodném pokoji. Do pokoje byla donešená televize s dvd přehrávačem. Dívky si donesli spoustu sladkostí, slané brambůrky, tyčinky a zmrzlinu. Pouštěli si komediální filmy a přitom si povídali. Bylo to jako když byli malé, když pořádali svoje holčičí večery, žádní kluci, jen ony dvě.
"Tohle mi bude chybět." řekla trochu smutně An po návalu smíchu.
"Co?" zvedla se z podlahy Freu, měla v očích slzy od toho jak se smála.
"Tohle. Ani né za měsíc budeš vdaná paní."
"Ale notak An. Nás dvě přeci nic nerozdělí. Nerozdělilo nás když jsem skoro celý rok byla ve škole, nerozdělilo nás ani to když jsem se přestěhovala sem do Londýna a moje svatba nás taky nerozdělí. Navždycky budeme nejlepší kamarádky."
"Navždy."
"Ano, navždy. Ať se stane co se stane."
Harry se unaveně položil na postel ve svém pokoji, který teď měl v Siriusově domě, jejich domě. Byl středně velký s oknem do ulice. Stěny byly natřeny bílou barvou, přes jednu stěnu byl obrovský plakát s famfrpálovým týmem chystajícím se na zápas. Na boku byla postel. U okna byl stůl s lampou. U druhé stěny stála knihovna a gauč s malým stolkem. Pro Harryho to byla celkem dobrá změna po jeho životě se strýcem a tetou.
Doufal, že alespoň tuhle noc bude moci klidně spát. Už asi týden se mu v noci zdálo o Voldemortovi, po probuzení si svůj sen ale nikdy nepamatoval, jediné co věděl přesně, bylo to že ve snu stál vedle Voldemorta, nikdo o něm nevěděl. Před Voldemortem klečel na kolenou Lucius Malfoy. O něčem spolu mluvili a na konci na něj vždy poslal temný pán kletbu která se nepromíjí. V tu chvíli se Harry vždycky probudil.
Harry se probudil celý zpocený. Tuhle noc byl sen jiný. Nepamatoval si co na něm bylo jiného. Jen věděl, že byl jiný. Obsahoval něco co ho vyděsilo víc než normálně.
Když se znovu probudil nebylo to ze zlého snu. Probudila ho příšerně velká rána z pokoje přímo nad ním. Normálně byl prázdný ale nyní ho na několik dnů obývala Siriana. Nejdřív nevěděl jestli se mu to pouze nezdálo a tak jen dál ležel a čekal co se bude dít dál. Další zvuk který k němu dolehl byl hrozný smích.
"Nejspíš se dobře baví"pomyslel si, převalil se na druhý bok a usnul spánkem plným dalších nočních můr.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama