15. Připravena na všechno

12. července 2009 v 15:45 | Aironella |  Im onia paratus

Harry se s trhnutím probudil. Ležel v Annině posteli. Všude kolem bylo ticho, jen z chodby k němu doléhaly slabé hlasy. Živě si pamatoval svůj sen.
Nevěděl co ho k tomu vedlo ale v jeho mysli se objevila naděje, možná by ji mohl vidět. Mohlo to být znamení. Možná tam na něho čeká, v parku, u jezera, na jejich místě.
Vylétl z pokoje šílenou rychlostí. Neohlížel se na nikoho koho cestou potkal. Neodpovídal jim na jejich otázky.
Seběhl po schodech ke dveřím. Stál u nich menší hlouček lidí. Zuřivě se jimi prodral a vyběhl ven na ulici. Všichni se kolem sebe zmateně rozhlíželi, nikdo nechápal Harryho chování. První se probudil Sirius. Vyběhl za chlapcem a za ním se vydali i další.
Harry běžel neomylně ulicemi. Ještě na nich nebylo příliš lidí. Za chvilku se ocitl před parkem. Nevnímal to že ho někdo sleduje a vběhl dovnitř. Věděl kam má jít.
Zpomalil až u vysokého stromu. Udýchaně se zastavil a rozhlédl se.
U břehu jezírka ležela dívka v bílých šatech. Lehce se usmál. Byla to ona a měla na sobě ty samé šaty.
"An." vydechl úlevně. Čekal že se zvedne, nebo alespoň pohne ale nic se nedělo. Co nejrychleji se k ní rozběhl.
Ležela tam s klidnou tváří ale nedýchala. Pleť neměla tak krásně alabastrovou jako vždy ale spíše lehce do fialkova.
"To ne" vydechl. Klekl si k jejímu tělu a vzal ji do náruče. "Neeeeeeee" zakřičel a rozvzlykal se do jejích vlasů.
Všichni co za ním běželi ho už doběhli, jeden po druhém se zastavovali na kraji u vysokého stromu kde ještě před chvilkou stál sám Harry. Zírali před sebe. Dívali se na chlapce klečícího na zemi, v náručí s překrásnou ale nehybnou dívkou. Všichni věděli kdo to je a věděli co se jí asi tak mohlo stát.
"Och ne." rozvzlykala se Hermiona. I když už její mysl byla smířená s faktem její smrti pořád doufala, říkala si že dokud nenajdou tělo možná přeci jen žije. Ron ji konejšivě objal. Věděl že si ty dvě za tu dobu přirostli k srdci.
An pochopila velmi brzy co Voldemort vybral jako její trest. Zabil člověka jež byl s An už od začátku života a snažil se jí vždy před vším ochránit.
Uvnitř ní všechno křičelo, vzpíralo se a bouřilo. Povrch ale zůstával bez jakéhokoli výrazu. Netruchlila, nebo alespoň né viditelně. Přijala to. Věděla že musela nějak zaplatit a že všechno má svou cenu. Adriana zemřela za dobrou věc a jednoho dne se dočká odplaty, jednoho dne dojde její duše klidu. Aby k tomu ale došlo musí Harry být připravený a to teď rozhodně nebyl. Potřeboval ještě čas.
An věděla že ji bude hledat dokud ji nenajde. Když by ji našel v nejbližší době zemřel by v souboji s Voldemortem. Už věděla co tím myslel když řekl že musí zemřít.
Adrianino tělo změnilo podobu, nebylo to už její mrtvé tělo ale bylo to Annino mrtvé tělo. I když to jí to zprvu připadalo odporné teď v tom viděla šanci. Harry jí bude hledat a tak ji i najde. Bylo to kruté ale nutné. Radši aby si myslel že je mrtvá než aby zemřel nesmyslně on. Bolelo to. Moc to bolelo.
Sama přednesla svůj plán. "Odnesu ji sama. Najdou ji tam a nebudou pochybovat o tom že to nejsem já." zrodilo se v ní odhodlání. Věděla kam ji odnese.
"To není dobrý nápad. Můžeš se pokusit o útěk." zavrtěl Voldemort hlavou.
"Vrátím se, to slibuji." naléhala.
Podíval se jí do očí. Poznal v nich něco nového. Chlad a odhodlání. Stačil mu jediný pohled a byl si jistý že mu neuteče, že se vrátí. "Dobrá. Ale nepůjdeš sama."
"Tak někoho pošli se mnou." přikývla. Stejně by se sama nedokázala přemístit. Potřebovala někoho. "Co třeba Draca?" napadlo ji.
"Draca Malfoye?" nadzvedl Voldemort udiveně obočí.
"Ano, ale musí přijít rychle, nemáme moc času."
"Dobře, zavolám ho a ty se zatím převlékni a nějak uprav." opustil její pokoj.
An věděla co tím myslel. Zavolala svou skřítku a přikázala jí aby donesla věci co potřebovala. Byla za chvilku se vším zpátky.
An se podívala do zrcadla v koupelně. Od dneška se stala někým jiným už nebyla An byla to Violet. Vlasy si zkrátila a obarvila na tmavě hnědou barvu. Oblékla si černé upnuté šaty ke kolenům se stříbrnou šňůrkou na zavázání za krkem. Na nohy si obula stříbrné sandálky na vysokém jehlovém podpatku. Nehty si obarvila černým lakem a oči zvýraznila černou tužkou a černými stíny.
Byla si jistá, že i kdyby ji někdo s jejích známých potkal nepoznali by ji a tohle byl účel.
Do pokoje vešel Voldemort. Zářivě se na ni usmál "Výborně má drahá. Tohle jsi konečně ty." zlehka ji políbil na čelo. Její proměna z toho blonďatého andílka do tmavovlasé mrchy mu udělala radost. Nebylo to ale jen tohle i její výraz se změnil. Něco na ní celkově bylo jiné. Z očí ji zářila jistá svůdnost a nebezpečí. "Draco už je tady. Vysvětlil jsem mu že tě má doprovodit a odvést zpátky sem. Čeká na tebe dole na ošetřovně. Trefíš tam sama? Já mám ještě jisté povinnosti."
"Jistě." přikývla. Něco jí říkalo že to zvládne.
"Výborně, takže se sejdeme u večeře."
An byla sama překvapená s jakou jistotou procházela chodbami a scházela schodiště. U ošetřovny na ni čekal Draco. Konečně si mohla prohlédnout jeho tvář. Někoho jí připomínal a hned věděla koho. Byl to ten kluk co ho potkala v klubu.
"No páni…."vydechl. "Vypadáš jinak." namohl z ní spustit oči.
Lehce se pousmála "Lidé se mění." promluvila stále měkkým líbezným hlasem při jehož zvuku se mnohým podlamují kolena. Aspoň ten jí zůstal stejný. "Ráda tě vidím Draco. Chyběl jsi mi." odejmula ho.
"Ty mě taky." zašeptal jí do vlasů. Vdechl její vůni. Voněla tak krásně až se mu z toho točila hlava.
"Pojď, už nemáme čas." vedla ho na ošetřovnu.
Adriana ležela na první posteli. Už ale neměla svou tvář. Vypadala jako An, dlouhé vlnité blonďaté vlasy, světlá pleť. Na sobě měla oblečené šaty které měla An (Violet) ve svém snu když se setkala s Harrym.
Draco se na ni nechápavě díval.
"Moje matka." osvětlila mu "Je mrtvá a já zemřu spolu s ní. Pro všechny budu od nynějška mrtvá a nikdo po mě nebude pátrat."
Draco chápavě pokýval hlavou. "Je mi líto její smrti."
"Zemřela pro dobrou věc."
"Ano," usmál se a podíval se znova na dívku co stála vedle něj. Byla naprosto překrásná. I předtím byla krásná ale teď. Měl chuť se dotknout té světlounké pleti.
"Vezmi ji do náruče. Musíš nás všechny přemístit." vytrhla ho ze snění.
"Kam?" vzal do náruče mrtvé tělo.
Violet přesně netušila kde se park nachází ale doufala že stačí když bude vědět jak to místo vypadá. "Bude stačit když si to představím? Nevím přesný název"
"Můžeme to zkusit ale nevím." zapochyboval. Ještě nikdy se nezkoušel přemístit a nevědět kam.
Naštěstí se povedlo. Se všemi třemi to silně cuklo. Když se svět kolem nich přestal točit ocitli se na místě kde chtěli být.
"Tady je to…." vydechl ohromeně Draco.
"Nádherné." doplnila ho. Byla ráda že se jim povedlo sem dostat. Pamatovala si co jí Harry říkal o ochraně kolem parku. Ale oni sem přišli s dobrými úmysly. Violet chtěla ochránit Harryho a Draco se snažil pomoct Violet.
"Polož ji sem." ukázala na místo u břehu jezera. Draco poslušně poslechl. Violet si k tělu matky klekla a políbila ji na čelo. "Děkuji za všechno." zašeptala.
"Lety, slyším někoho přicházet." upozornil ji Draco.
Violet se zvedla ze země a i s Dracem se schovali do nedalekého lesa. Nikdo je nemohl vidět ale oni měli ke břehu jezírka dobrý výhled.
"Měli bychom se přemístit." navrhl.
"Ne, počkej ještě chvilku." věděla co dělá. Jen se chtěla přesvědčit že ten kdo přicházel je ten kdo si myslela. Chtěla se ujistit že najdou tělo Siriany Louseran.
O chvilku později se na louce objevil Harry. I z takové dálky mohli vidět do jeho obličeje, jak se výraz úlevy mění ve výraz zděšený. Za ním přicházeli další kouzelníci. Sírius, Hermoina, Ron, Remus a další. Všichni udiveně zírali na scénu před sebou. Všichni uvěřili. Violet jen doufala že ji pohřbí dřív než se ukáže kdo to opravdu je. Tahle změna neměla trvat věčně ale Voldemort ji ujistil že to vydrží dostatečně dlouho.
"Co jsi měla s Potterem?" zavrčel za ní Draco.
An poznala že v jeho hlase není jen pouhá zvědavost. "Žárlíš?" usmála se.
"Tak co jsi s ním měla?"
"Já? Já nic, to Siriana." vyslovila to s naprostou přesvědčivostí.
"A Siriana je mrtvá." přesvědčoval se.
"Ano." ujistila ho.
"Takže jsi připravena na svůj nový život?" donutil ji couvnout tak že teď stála zády přimáčknutá ke stromu. Přitiskl se k jejímu tělu.
"Připravena na všechno." zašeptala než k ní Draco sklonil obličej aby ji políbil.

KONEC
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama