2. Maškarní

10. července 2009 v 17:33 | Aironella |  Harry Potter a Nymfa


Druhý den ráno mířila Kesidy s Monikou a Leslím do školy. Byli už před ní na školních pozemcích a mířili po schodech k hlavní bráně. Nahoře na schodech stál Michal se svými kamarády a o něčem se živě bavili, hned vedle nich se chichotali juniorské roztleskávačky.
"Kesidy!" zavolal Michael, odpojil se od kamarádů a běžel pár schodů dolu až k ní, což s velkou nelibostí pozorovala Laura.
"Ahoj"usmála se.
"Tady máš pozvánku je na ní všechno napsaný"podal jí žlutý list papíru s informacemi o oslavě. "Doufám že přijdeš."
"No víš já.."nevěděla co říct.
"Jasně že přijde."odpověděla za ní Monika.
"Fajn"usmál se tím svým neodolatelným úsměvem "Jestli chceš můžeš přijít taky."podal jí taky žlutý lístek fungující jako vstupenka.
"Jasně moc ráda."přikývla s úsměvem.
"Proč si mi o tom neřekla" šeptla Monika, když mířili na hodinu biologie.
"Nezdálo se mi to nutný"
"Nezdálo nutný? Vždyť je to Michael Braun, nejhezčí a nejoblíbenější kluk ve škole, je to sportovec s úžasnou postavou a je bohatej."
"Tak promiň příště až se budu bavit s nějakým klukem tak tě o tom budu hned informovat." Kesidy vešla do učebny biologie.
"Už víš za co půjdeš?" zeptala se Monika po cestě ze školy.
"Ještě ne a ty?" zakroutila Kes hlavou.
"Taky nevím ale chce to něco velkolepého musíme všechny oslnit." zářili jí oči nedočkavostí až se všem předvede v jistě neuvěřitelném kostýmu.
"Můžeme se jít koupat, je teplo." rozhlédla se Kesidy po obloze aby se ujistila, že v dohledu není žádný šedivý mrak.
"Já nevím" rozhlédla se po nebi "je moc dusno, nejspíš bude pršet."
"Neboj nebude, tak" podívala se na hodinky" za hodinu se pro tebe stavim, zavolám i Leslímu jestli by nechtěl jít. Tak za hodinu." rozloučila se, protože už stála před svým domem.
Doma na ni už čekala Merklín s novým úkolem.
"Ale já jsem se domluvila s Monikou."prosila.
"Je tvou povinností se učit ovládat tvoje schopnosti zlato, musíš být připravená na chvíli kdy nasedneš na trůn. Budeš muset vládnout Nyelvskému lidu." připomněla jí teta to na co ji připravovala už odmalička. I její matka vládla na Nyelvském trůně a pokud se ptáte co je to ten Nyelvský je to složenina znamenající Nymfy,Elfové a Víly. Jejich království je uprostřed Nyelvského lesa kam obyčejní lidé ani kouzelníci nemají přístup. V lese žijí v míru kmeny Nymf Víl a Elfů už od pradávných časů a když se mezi nimi vyskytli spory rozhodovala o nich královna jejich zemně. Na trůn usedala vždy prvorozená žena z rodu. Její povinností bylo zároveň ochránit tento svět před nebezpečím zvenčí a to hlavně kouzelníky toužíci po větší moci.
"Teto"prosila.
"Máš smůlu na mě ten tvůj výraz neplatí. Jdi dozadu na zahradu, je tam čerstvě zasazená malinká jabloň, nech ji vyrůst, rozkvést a uzrát na ní plody. Až to zvládneš můžeš dělat co budeš chtít."
"Tak já to udělám až příjdu." snažila se svou tetu přesvědčit.
"Ne." odpověděla jí a Kesidy věděla že je to konec diskuse.
Zavolala Monice že na koupaliště nepůjde a potom seděla až skoro do večera na dvoře u jabloně, než se jí povedlo přimět strom aby na něm uzrály plody.
Merklín to potom zkontrolovala "Povedlo se ti to ale ty jablka mají trpkou chuť nemusíš se bát časem se naučíš i jak je přimět aby chutnali sladce jinak jsou vzhledově pěkná." zhodnotila její práci. Ona sama moc neměla. Nebyla prvorozenou. Kesidy jako zákonitá dědička dokázala ovládat čtyři magické živly. Vodu, oheň, zemi a vzduch.
V tu chvíli to bylo Kesí ale úplně jedno, byla na tetu naštvaná, že ji nepustila ven.
Den míjel jeden za druhým a po tu dobu většinu času trávila Kesidy ve škole a potom doma. Merklín jí úkolovala jako nikdy před tím, učila ji měnit počasí, z vyschlé a neúrodně půdy dělat úrodnou. Bylo to pro ni velmi náročné, každý večer usínala unavená a utahaná. Nestihla si ani vymyslet kostým. Naštěstí se Merklín projevila po dlouhé době jako rodič vychovávající náctileté dítě a né budoucí královnu.
Nejprve napsali seznam všech možných masek do nichž by se mohla obléci a potom jednu po druhé vyřazovali. Nakonec vybrali kostým motýlí víly, teď už jenom ho zhotovit. To ale nebyl pro Merklín žádný problém vzhledem k tomu, že pracovala v módní firmě. Udělali s Kesí jednoduchý nákres, požádali návrháře ve firmě aby dokreslil detaily a ušití už byla jen maličkost. Za dva dny byl kostým kompletně hotoví.
Ve škole se mezitím už konečně přestali učit, známky byli uzavřené. Většinou si v hodinách jen povídali, nebo chodili na procházky. Na obědech si každý den Michal sedel na oběd ke Kesidy a využíval každé chvíle kdy s ní mohl být. To se ale nelíbilo Lauře, nejprve je jen pozorovala, mračila se, dělala ksichty, pak to ale přešlo v to že všude po škole vykládala že se Michal nudí a tak se rozhodl si z Kes udělat srandu, od tohoto to byl pak už jen kousek k pomlouvání, vymýšlela si různé absurdní příběhy. To ale Kesidy příliš nevadilo, nevšímala si toho. Co jí ale vadilo byla Leslího neustálá nepřítomnost. Ráno s nimi chodil do školy jen zřídka, u oběda s nimi nesedával už vůbec a když byla Kesí v jeho blízkosti hned se někam vypařil.
Kesidy se ale rozhodla nic neřešit. Věděla že to někdo udělá za ni. Za těch několik posledních dnů se naučila nemyslet na včerejšek nebo zítřek, soustředila se pouze na dnešek.
Změny v jejím chování si všimlo i její okolí ale všichni to přisuzovali ke konci školního roku.
Keisdy se ještě naposledy podívala do zrcadla. Měla na sobě překrásný kostým víly a na zádech měla modrobílá křídla. Vlasy si nechala rozpuštěné a tentokrát i nenarovnané, takže se jí krásně vlnily. Kolem očí si dala lehké modré stíny, které doplnila malými zalepovacími kamínky. Boty byly na vysokém podpatku s vázáním až ke kolenům.
Monika se pro ni stavila, měla na sobě kostým čarodějky. Černé upnuté šaty na ramínka ke kolenům u nichž byli rozšířené a trochu roztrhané. Vlasy měla natupírované a navlněné, v ruce držela koště a vše doplňoval ma-keup. Černá rtěnka a černé stíny.
"Ty jdeš za vílu!? Myslela jsem že půjdeš a něco hrůzostrašnějšího, vždyť je to maškarní a né přehlídka krásy, tvůj kostým má nahánět hrůzu a né povzbuzovat klučičí choutky." rozčílila se Monika, nejspíš se obávala že půjde jako jediná za obludu.
"Neboj, když si tu sukni na bocích roztrhneš budeš taky sexy." snažila se jí uklidnit. Zjevně to ale nepomohlo. Monice se do obličeje nahrnula nachová barva.
Kesidy to však nevnímala a vyrazila po chodníku, přes silnici a park. Celou cestu šla Monika za ní, dohonila ji až když vycházeli z parku.
"Kam tak spěcháš?"
"Nespěchám." trochu zpomalila."Jen jsem chtěla být rychle za tím parkem, nahání mi strach." Zatřepala hlavou při vzpomínce na temný parčík uprostřed s náhrobkem padlých hrdinů za 2sv. války.
Za chvíli už stáli v části města zbohatlíků, před domem Braunových. Na jejich menší zahrádce byla spousta lampionů, z domu byl slyšet ruch a hudba, k domu se ze všech stran scházeli dívky a chlapci v kostýmech většinou jen takovými které zakrývaly jen to co museli.
"Co to děláš?" otočila se Kesidy na svou kamarádku.
"Ty blbí šaty nejdou roztrhnout." vztekala se, snažíc se šaty roztrhnout.
Kesidy k ní v klidu přistoupila, chytla konec šatů "Povol…..povol….."rozkázala v mysli látce.
"Jak jsi to dokázala?"žasla Monika nad dokonalým rozparkem.
"Nejspíš mám talent."roztrhla jí šaty i na druhé straně.
V domě ještě nabylo tolik lidí aby ho zaplnili a tak bylo jednoduché najít Michala (Julia Caesara)
"No páni" žasl "tobě to sluší." lehce ji k sobě přivinul a políbil. Kesidy se nebránila, spíše naopak.
Jak běžel čas naplňoval se dům lidmi, kteří byli postupem času stále víc a víc opilí, svíjeli se a lezli po sobě na různé tóna hudby, nejspíš jí bylo jedno co se hrálo, protože jejich tanec se neměnil. Monika odešla velmi brzy, nejspíš tím vším byla moc zklamaná.
Kesí chtěla jít s ní ale Michal ji přemluvil aby tam s ním ještě zůstala. Kdo by odolal jeho úsměvu.
Po další hodině byl ale i on opilí.
"Michale já už jdu domů."oznámila mu.
"Ale miláčku, přece v nejlepším neodejdeš."udělal psí oči. Normální holka by mu asi neodolala ale Kesidy nebyla normální děvče, navíc byla už tak trochu unavená jím i jeho přáteli. S nikým tady se příliš nepřátelila, vesměs byli ze starších ročníků.
"Odejdu."řekla jednoduše, otočila se a vyšla z domu. Michal za ní ještě něco křičel ale přes řvoucí hudbu nebylo slyšet co.
Kesidy vyrazila po z kopce po chodníku, pod kopcem přešla silnici po přechodě a zamířila do parku. Teprve teď začínala litovat, že nešla s Monikou. Vzduch byl chladný, až mrazil. Kesidina hlava si v tu chvíli vymýšlela různé varianty jak její cesta dopadne. Hlavou se jí honily myšlenky o bezdomovcích, vrazích a dalších vyvrhelích společnosti. Uklidni se přikázala si. Byla asi už na půlce cesty, když.
"Áááááá" zakřičela. Někdo ji chytil za rameno.
"Neboj to jsem já, nechtěl jsem tě vyděsit." uklidňoval jí Leslí.
"Ježiši"snažila se zhluboka dýchat."Co tady tak pozdě děláš?"
"Byl jsem tady na procházce a všiml jsem si tě." vysvětlil svou přítomnost."Nechceš doprovodit?"
I když měla Kesí docela strach rozhodla se nedát to najevo. "To je od tebe hezký ale ne. Ty to máš na druhou stranu, zbytečně by sis tím prodloužil cestu, já to dom zvládnu."
"Ale mě to nevadí."
"Ne děkuju, zvládnu to."
"Tak dobře."vzdychl si.
Dál šli každý svou cestou. Kesidy se dostala bezpečně až před svůj dům, kde si opravdu oddechla, to bylo avšak předčasné. Před domem ji zastavil nějaký muž. Na první pohled nenápadný a obyčejný občan.
"Dobrý večer, slečno"pozdravil ji s mírným úklonem. Několik pramenů blonďatých vlasů mu spadly do obličeje.
"Dobrý večer."oplatila mu pozdrav a pokusila se ho obejít. Muž jí ale zastoupil cestu.
"Někoho mi připomínáte, neznáme se od někudy?"
"Ne neznáme." odsekla mu. Tenhle večer toho už bylo vážně přespříliš.
"Opravdu ne?Mám za to že mi někoho připomínáte. Jmenovala se Veronika." vyslovil jméno ženy.
V Kesidy zamrazilo, ustrnula ve chvilce pohybu.
"Ano jste jí strašně podobná"pokračoval muž "Je už mrtvá, ale měla dceru." zadíval se Kes hluboce do očí, jako by se jí chtěl dostat do mysli.
Kesidy moc dobře věděla kdo to je, Smrtijed. Temný posluhovač jejího otce. Teta ji před nimi mnohokrát varovala.
Místo toho aby ho vpustila do své mysli zavítala do té jeho.
"Kdo te poslal?" "Můj pán a tvůj otec."odpovídal bezmyšlenkovitě.
"On žije?" "Ano žije, před pár dny vstal z mrtvých a pověřil mě úkolem te najít a dovézt k němu."
"Proč" "To nevím."
"Teď se vrať domů, zapomeň na mě, na místo kde jsi mě našel i na tento úkol."rozkázala mu. Malfoy bezmyšlenkovitě přikývnul a přemístil se.
Druhý den byla sobota a tak si mohla Kesidy trochu přispat. O událostech které se stali nikomu neřekla, ani své tetě. Věděla co by po tom následovalo. Merklín by začala strašně panikařit, sbalila by všechny věci a museli by se stěhovat. To ale Kes nechtěla. Měla tady to malé městečko strašně ráda a i jeho obyvatele.
Soused, pan Pierot, který se původně jmenoval Hoffman ale nikdo mu tak neříkal, byl bývalý umělec a každý měsíc pořádal představení. Hráli v něm děti z první a druhé třídy Brokruaské Základní školy. Moc lidí na jeho představení nechodilo, jen rodiče dětí co hráli.
Dalším moc milím člověkem byl Lark, jeho bistro tu stálo po celou dobu co si jen pamatovala. Bistro kdysi založil se svou ženou ale ta asi tak před pěti lety umřela, moc milá paní s hnědýma vlnitýma vlasy, pro Luka to byla tragedie. V tu dobu se uzavřel do sebe, ztratil vůli k životu. Jeho jedinou oporou se stal v té době třináctiletý Alek a neději do života svému otci vrátil.
Ve městečku byl také obchod s cukrárnou, které vedla slečna Morisnová ( pětačtyřiceti letá nevdaná postarší dáma), která i městečko tak trochu řídila. Působila trošku zarputile ale uvnitř v jádru to byla milá a velmi vstřícná. Každoročně začátkem prázdnin pořádala soutěž s názvem Královna zmrzliny. Vždycky se přihlásily dívky od deseti do více let a městečko potom v anketě vybralo jednu, která se stala pro další rok Královno zmrzliny. Touhle královnou se stávala každoročně už od deseti let Kesidy. Tento titul měl ale i své povinnosti. Korunovace se konala před cukrárnou, kde musela královna sedět až do zavíračky a fotit se s malými dětmi. Další povinností bylo se jednou za týden v cukrárně zastavit a rozdávat balonky nebo reklamní letáčky. Přes celý rok pak visela fotka královny s korunkou, žezlem a krásnými šaty ve výloze.
Člověk stojící za zmínku byl i Pít, posedlý zahrádkář.
Tohle městečko bylo prostě plné zajímavých lidí a Kesidy ho nehodlala opustit.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama