2. První pohled

13. července 2009 v 16:23 | Aironella |  Forevermore

Edward:
Carlisle se z práce vrátil dost brzo. Prý tam dnes byl klid a tak už neměl co na práci a rozhodl se věnovat rodině. Alice mu převyprávěla celou svoji vidinu. Jakmile se dozvěděl,že je jedním z těch upírů Darius, udělalo mu to radost. Rozhodl se ho okamžitě navštívit.
Nechtěli jsme mu dovolit jet samotnému. Nevíme co ti dva upíři co jsou tam s ním jsou zač ale nedal se přesvědčit. Dokonce ani Esme ho nepřivedla k rozumu.
Vyrazil sám.
A tak jsme se museli spokojit alespoň s Alicí, která pečlivě sledovala jeho budoucnost pro případ že by se mu mohlo něco stát. byli jsme připraveni okamžitě vyrazit k tomu domu a bránit svého otce.
Seděli jsme v hale. Čekali jestli náhodou neuvidí Alice něco zásadního. Všechno vypadalo dobře. Carlisle dojel k jejich domu, přivítal se s Dariusem. Vypadalo to v pořádku až dokud se Carlisle k někomu neotočil s překvapeným pohledem. Jeho budoucnost najednou prostě zmizela.
Na nic jsem nečekali. Okamžitě jsme vyjeli.


Bella:
"Nezajdeme si spolu na lov?" vtrhl mi do pokoje Derek.
"Měli by jsme. Hlavně ty abychom se nemuseli hned zítra zase stěhovat." zaslechla jsem auto. Zastavovalo na naší příjezdové cestě. "Slyšíš to?" obrátila jsem se k němu.
Přikývl. Poslouchali jsme dál. Kromě kroků směřujících k domu nic. Žádné srdce. Okamžitě nám došlo, že to je upír.
Rozběhli jsme se dolů. Darius se s tím neznámým upírem právě objímal. Zarazili jsme se.
"Tak rád tě zase vidím."
"I já tebe." neznámý si nás všiml. "A tohle je kdo?"
"To jsou moje děti. Derek a Isabella. A tohle je můj dlouholetý přítel Carlisle." představil nás.
"Ten Carlisle." zeptala jsem se. Darius nám vykládal svůj příběh jak se vlastně dostal k vegetariánské stravě a jeho kamarád od Volturiových na tom měl svůj podíl.
"Ten." přisvědčil.
"Ráda vás poznávám." potřásla jsem si s ním rukou.
"I já tebe Isabello."
"Jen Bello." opravila jsem ho.
"Tebe samozřejmě taky." potřásl si rukou i s mým bratrem.
"Těší mě že sem zavítali i jiní vegetariánští upíři. I moje rodina bude nejspíš nadšená. Hlavně Emmet." zasmál se.
"Takže už nejsi jen sám s Edwardem?" přesunuli jsme se na do haly na sedačky.
"Ne, moje rodina se poněkud rozrostla. Po Edwardovi k nám přibyla moje žena Esme, pak Rose s Emmettem a nakonec Alice a Jasper."
"Tak to jste velká rodina." poznamenala jsem. Nedokázala jsem si představit, že by nás bylo tolik. To by jsme se nejspíš museli stěhovat neustále. Taková velká skupiny se těžko uhlídá a často se v ní najdou tací kteří nejsou vůči krvi odolní. "Jak to zvládáte?"
"Jsou naštěstí dost disciplinovaní. Je pro nás lehké někde žít i několik let." pochopil moji otázku.
"Navíc má moje dcera Alice dar. Vidí do budoucnosti a tak když má dojít k nějaké katastrofě vedoucí k našemu odhalení, můžeme tomu zabránit." vysvětlil.
"Mají i další z vaší rodiny nějaký dar?" zajímal se okamžitě Derek. Byl to strateg. Připravoval se k boji, zjišťoval nepřítelovi výhody i nevýhody.
Darius se na něho zamračil. Znal ho moc dobře a viděl kam tím míří.
Z příjezdové cesty jsem slyšela auto. "Já tam jdu." zvedla jsem se.
"To bude nejspíš někdo z mojí rodiny, asi o mě mají jen strach."
Derek se chtěl zvednout taky. Mezi námi bylo určité pouto, jeden jsme chránili toho druhého. Bylo to jako by jsme byli dva díly skládačky které do sebe patřily. Já ovládala štít přes nějž se nedostal žádný z darů upírů a Derek udělal štít proti fyzickým útokům. Nikdo přes něj neprošel. Když se naše dary spojily nikdo na nás nemohl ať by se třeba stavěl na hlavu. "Zvládnu to sama." řekla jsem bratrovi, který zapadl zpět do sedačky.
Otevřela jsem dveře a vyšla na verandu. Před naším domem zastavilo stříbrné volvo a z něj vystoupil mladý upír.
Byl vysoký a svalnatá. Jeho vlasy měli krásný odstín bronzové barvy. A co mě na něm nejvíc uchvátilo byli zlaté oči. Samozřejmě, každý upír živící se zvířaty má zlaté oči ale ty jeho byli něčím zvláštní.
Zasekl se okamžitě jak vystoupil. Díval se na mě stejně jako já na něho. Ohromeně a fascinovaně.
Nemohla jsem se jeho dokonalostí kochat dlouho. Z auta co jelo hned za ním vystoupilo hned několik upírů.
Nestihla jsem si je prohlédnout. Jeden z nich se ke mně okamžítě rozběhl. Rozhodně budil respekt. Připomínal mi namakaného bodygarda slavných.
"Ne." chtěl ho zastavit ten s bronzovými vlasy ale nestihl to. Jeho kamarád proti mně skočil. Už byl skoro na mě když ho ode mě něco odrazilo a on stejně rychle jak se blížil ke mně teď letěl zpět k autu. Přede mě si v ochranném gestu stoupnul Derek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Angel Angel | 13. července 2009 v 23:22 | Reagovat

Wau, další super povídka

2 Jeannne Jeannne | Web | 14. července 2009 v 1:48 | Reagovat

I tahle povídka se mi zatím líbí, jsem zvědavá, jakým směrem bude pokračovat. Jak už jsem psala u TN2 moc se mi líbí, že ke kapitolám přidáváš i obrázky... Těším se na další části a vůbec by mi nevydilo, kdyby byly o něco delší :D Jo a chtěla jsem ti říct, že v první kapitole máš malou chybičku- Olympijském s y. Sorry, jestli ti vadí upozorňování na chyby, ale když si všimnu nějaký chyby, tak mě to hrozně trkne xD takže promiň... Až se tahle povídka rozjede, tak bude určitě skvělá stejně jako TN2 =)

3 Tabby Tabby | Web | 14. července 2009 v 10:04 | Reagovat

Panejo, asi mám štěstí :D ale poslední dobou narážím na skvělé povídky a tahle patří k nim takže doufám, že přibyde brzo další kapitola :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama