3. Neslibuj co nesplníš

10. července 2009 v 18:09 | Aironella |  Im onia paratus

Další den se An probudila velmi brzy ráno. Byly čtyři hodiny. Ještě chvíli se převalovala v posteli, po chvíli to ovšem vzdala a šla si dolů do kuchyně uvařit čaj a vzít si něco k jídlu, dostala totiž strašný hlad. Oblékáním se neobtěžovala jen si učesala vlasy a dolů šla ve svém spacím úboru, bílé tílko a černé tepláky. Noha už ji vůbec nebolela a proto si obvaz z nohy sundala.
Když šla dolů po schodech slyšela z pokoje kolem něhož procházela hluk jako by tam někdo chodil. Nejspíš není jediná kdo nemůže spát, pomyslela si a šla do kuchyně. Samozřejmě tu nebyla ale žádná rychlovazná konvice. Byla tu jen konvice co začne šíleně nahlas pískat když je voda ohřátá. Nechtěla vzbudit nikoho kdo ještě spal. Z kredence si vytáhla hrnek, nalila do něj vodu z vodovodu. Máchnutím ruky nad hrnečkem ji ohřála. V další poličce se jí povedlo najít čaj. Pití měla, teď ještě něco k jídlu.
Začala prohledávat police a zjišťovat co v nich je. V její činnosti jí vyrušila osoba co vešla do kuchyně. Byl to Sirius Black. Překvapeně se na ni podíval.
"Nemůžu spát."vysvětlila.
"Aha." pokýval hlavou. "Hledáš něco?"
"Jo, něco k jídlu ale zatím neúspěšně."
Sirius ji obešel a vytáhl z jedné z polic cereálie. "Bude ti tohle stačit?"
"Jo, jasně moc děkuju, a nevíš prosím kde je tady mléko?" s vděkem si vzala cereálie a nasypala je do misky. Za chvilku ji Sirius podal i mléko.
Vděčně se na něho usmála. "Děkuji. A ty nic nechceš?"
"Myslím, že bude rychlejší když si něco najdu sám." usmál se.
"No to asi jo." vzala si hrnek s čajem a misku, původně chtěla jít do pokoje ale zvědavost jí nedala a sedla si ke stolu. "Můžu se tě na něco zeptat Siriusi?"
"No, jistě." odpověděl překvapeně.
"Freu se zmínila, že jsi byl ve vězení."
"Ano, to je pravda." přiznal pochmurně.
"Jaké to tam je? Máte stejné vězení jako my nebo nějaké jiné."
Sirius se jen pobaveně zasmál.
"Co?" nechápala An.
"Ty se mě ptáš jaké to tam je? Nezajímá tě proč jsem tam byl?"
"K tomu bych se možná dostala až později."
Sirius si sedl na židli naproti ní, "Takže máš víc otázek?"
"Ano. Jestli ti ale budou připadat nevhodné nemusíš mi odpovídat."
"Dobře. No tak naše vězení není jako vaše. Je podstatně jiné a i naši strážní jsou jiní. Tomu místu se říká Azkaban. Slunce tam nevychází, vězni jsou zamčeni v malých tmavých celách, jako ta nejubožejší zvířata. A tak s tebou i zacházejí, jako se zvířetem. Jídlo dostaneš jen jednou denně a je to jen nějaká nechutná kaše. Strážnými jsou Mozkomoři. Stvoření děsivější než jakékoli jiné, živí se tvými vzpomínkami, den za dnem si v jejich blízkosti připadáš jako v tísnivé prázdnotě. Vezmou ti všechny dobré vzpomínky a vyvolají ty nejhorší. Pomale umíráš dokud ti nedají Polibek. To znamená že ti vysají duši. Některým kouzelníkům co se zachovali opravdu špatně dají polibek Polibek rovnou a ani se neobtěžují s jeho uvězněním." Siriusovi se na chvíli objevili v očích slzy při vzpomínce na ty roky co žil v tom světě temna.
"Takže vaše zákony jsou velmi přísné?"
"Ano i ne. Nynější kouzelnický svět u soudu spíše hledí na postavení souzeného člověka a na to kolik má peněz než na to co provedl. Aby ho soudili doopravdy musel by provést něco hodně strašného jako vyvraždění města. Ale jsou mezi námi tací u nichž s jistotou víme že určitě někdy už něco takového udělali a přesto nejsou odsouzeni."
"Proč jsi byl uvězněný?"
"Harryho rodiče byli mými přáteli. Když je Ty víš kdo zabil všichni si mysleli, že za to můžu já, že jsem je zradil. Já jsem je nezradil ale věděl jsem kdo to byl, našel jsem ho. On byl ale příliš mazaný, nechal celou ulici vybuchnout a sám si uřízl prst, pak zmizel, lidé žili v domnění jeho smrti. Všichni si mysleli, že jsem to spáchal já, proto jsem byl odsouzen."
"Lituješ toho?" vyzvídala dál An.
"Ano i ne. Když mě zavřeli měl jsem těhotnou ženu. Už jsem ji nikdy neviděl a ani to dítě co porodila. Teď mám Harryho, je jako můj syn. Ale mám o něho strach. Lidé od něho očekávají příliš."
"Bojíš se protože to nezvládne?"
"Spíše se bojím toho tlaku co na něj je vyvíjen. Každý od něho něco očekává."
"A co tvoje žena? Nikdy jsi ji nehledal?"
"To ano, hledal, ale zmizela. Nikdo o ní nic nevěděl a nikdo ji ani neviděl. Jediné co jsem se dozvěděl bylo to, že se jí narodila holčička." usmál se na Sirianu. "Teď je v tvém věku."
"Je mi líto tvého zklamání. Ale možná je lepší že jsi ji nenašel." povzbudivě se usmála.
"Proč myslíš?"
An se mu zadívala do hnědých očí. "Nyní už žije svým životem. Já sama otce nemám a ani toho nelituji. Jsem šťastná a myslím, že tvoje dcera je taky. Ty máš zase Harryho. Takhle to má nejspíš být."
Sirous se usmál. An poznala, že její dar na tohoto kouzelníka funguje. Najednou se cítil tak uvolněně, tak spokojeně, "Asi máš pravdu, takhle je to lepší. Tak já si půjdu lehnout jsem nějaký unavený." odešel ven z kuchyně.
An zůstala sama. Jaké by to asi bylo kdyby se mnou žil i otec, kdyby byl neustále naživu. Nejspíš by teď byla jako oni a žila průměrným kouzelnickým životem. Moje budoucnost je ale předurčena ve světě bez čar a toho se budu i držet. Slíbila si. Čím delší dobu trávila po boku kouzelníků tím více ji to k nim táhlo, chvilkami pociťovala nutkání umět to samé co umí i oni.
Ještě chvilku seděla než dojedla cereálie, potom misku umyla. Čaj si vzala s sebou.
Venku už se začalo rozednívat. An se pomale vydala do schodů a svou pozornost soustředila hlavně na hrnek s tekutinou. Uslyšela kroky jak někdo jde proti ní ale než stihla zareagovat s dotyčným se srazila, čaj se rozlil na ni i na něho. Tím nárazem jí nejen vypadl hrnek ale začala i padat. Dotyčný ji chtěl nejspíš zachytit ale místo toho se ze schodů skutálel s ní. Při pádu si ji pevně přitiskl k sobě a nejspíš jí tak zabránil před spoustou zranění.
"Nestalo se ti něco?" zeptal se Harry. An ležela pod ním.
"Harry, promiň nechtěla jsem do tebe narazit, nějak jsem nedávala pozor." omlouvala se An.
"Není to tvoje chyba já jsem taky nedával pozor." pomale se zvedl a potom pomohl i dívce. "Tak co jak jsi na tom?"
"Spíš jak jsi na tom ty? Nejsi zraněný?"
"Ne já jsem v pohodě."
"Tak to je dobře, nerada bych ti svou nešikovností ublížila."
"Doteď jsi ubližovala hlavně sobě."
"Ano, ale teď tu mám svého rytíře který mě bude ochraňovat." nadhodila jen tak se zářivým úsměvem..
"Jo, teď už se ti nikdy nic nestane."
"Neměl by jsi slibovat to co nemůžeš splnit." upozornila ho An.
Harry se jen sebejistě usmál, jako by snad věděl něco co An nevěděla. Ta se na něj taky usmála, úsměvem říkajícím tak mi řekni co mi uniklo.
Hlavní vchodové dveře se otevřeli a vešel jimi Remus s Tonksovou. Oba měli zjevně hodně dobrou náladu.
"Ahoj Harry , An. Co tu děláte tak brzy ráno?" smál se Remus, nejspíš ho ani nezajímala odpověď, zeptal se jen tak.
"Ahoj Harry." přišla k nim celá rozjařená Tonksová. "Tonksová, moc mě těší." natáhla ruku k An.
"An." podala jí svou ruku. Hned potom si je žena oba přeměřila pohledem."Co jste to tu prováděli?"
An se jí ani nedivila, že se tak ptá, oba byli jen jednoduše oblečeni, Harry na sobě měl šedé tepláky a vytahané tričko na němž měl mokrý flek od čaje, i tak mu to ale podle An strašně slušelo, vlasy měl rozcuchané. An měla stejně jako on na tílku flek od čaje a jelikož byl s višňovou příchutí skvrna byla hodně vidět, vlasy vypadaly jako by si je snad neučesala, stáli všude kolem hlavy a na noze měla pouze jednu bačkůrku, druhá jí při někam spadla a ona zatím nezjistila kam.
"Radši se jich ani neptej, kdoví co všechno by ty jejich hlavičky dokázaly vyplodit." Remus byl v hodně veselé náladě, nejspíš musel mít něco upito. Vzal Tonksovou kolem pasu a vedl si ji sebou někam nahoru do patra.
"Asi bych se měla jít nějak upravit než mě takhle uvidí ještě někdo další." zhrozila se An nad tou myšlenkou a vydala se po schodech nahoru.
"Myslím, že ti to sluší i takhle." usmál se mile Harry.
"Opravdový gentleman, za každé okolnosti tvrdí dámě, že jí to sluší." okomentovala to a dál pokračovala ve své cestě. Harry ještě něco řekl ale už byla moc daleko na to aby zjistila co to bylo. Co nejrychleji se převlékla. Svoje vlasy si pečlivě narovnala. Samozřejmě na to vypotřebovala spoustu laku ale na to už byla zvyklá. Lehce se nalíčila a vydala se do pokoje ke Freu.
Prvně zaklepala, nic se ovšem neozvalo a tak vešla dovnitř. Nikdo tam ale nebyl a tak usoudila, že už šla nejspíš na snídani.
"Vy lůzo jedna bídná."zaskřehotal nějaký hlas za dívkou. S trhnutím se otočila. Za ní stálo stvoření s vybledlou našedlou kůží, velkýma očima, oblečené jen v nějakém špinavém hadru. Tvor si jí zprvu nevšiml. Pokračoval dál ve své cestě. To by ovšem nesměla být An, při jejích krocích pod ní zaskřípala podlaha. Skřítek se polekaně otočil.
"Ty jsi stejná, všichni jsou. Všiml jsem si tě už před pár dny a nejsi za co se vydáváš." posměšně k ní plivl. "To já Kratura jsem pravdomluvný, já mám nejčistší svědomí v tomto domě." skřehotal.
"Jak to myslíš?" znepokojila se An, mohl ji snad vidět když kouzlila dole v kuchyni? Ne to je nemožné, a co je to vůbec za stvoření. Nikdy nikoho takového neviděla.
"Já to myslím tak jak to říkám."
"Kdo jsi?"
"Já?" podivil se Kratura nad tou otázkou. "Spíš by jsi se měla ptát kdo jsi ty."
"Já vím kdo jsem."
"Potom je to v nejlepším pořádku." uchychtl se.
An jen zakroutila hlavou a šla najít Freu, už byl nejvyšší čas aby se vydali nakupovat. Na dnešní den toho měli spoustu naplánovaného.
Freu byla v kuchyni a snídala.
"Ahoj." pozdravila rozespale a dál se věnovala svému jídlu.
"Ahoj, vypadáš nějak nevyspaně." sedla si An naproti ní.
"Jo, večer jsem šla totiž pozdě spát a teď ráno mě probudil nějaký randál. Nějaký pitomec tady zase bloumal domem a nejspíš něco shodil. Ty jsi to neslyšela?"
"No jasně, že jsem to slyšela. To jsou ale strašní lidi." přikývla i když moc dobře věděla co ten randál způsobilo. "Kdy vyrazíme?"
"Jen co dojím, ty nebudeš snídat?"
"Ne já dneska nějak nemám hlad."
"Tak jo, a už jsi mluvila s Fredem?"
"Ne, ještě ne."
"Tak to co nejdřív udělej, protože mi Bill říkal že Fred si celý den jenom prozpěvoval písničku o tom jak s tebou půjde na rande."
"Co? Vždyť mě ještě ani nikam nepozval."
"Nejspíš si je tím tak jistý, že ani nepovažuje za nutné se ti o tom zmínit."
"Dobře, jakmile ho uvidím tak si s ním promluvím." povzdechla si An, neměla ráda tyhle rozhovory. Bylo jí ho líto a nechtěla si ho nějak znepřátelit.
Dívky spolu vyrazili nakupovat do jednoho z největších mudlovských center, nakupovali hlavně oblečení, boty a šperky. An si taky chtěla koupit nějaké obyčejnější oblečení s nímž by sem zapadla. Na oběd si zašli do restaurace.
"Kam pojedete na svatební cestu?" zeptala se An, došlo jí že to ani neví.
"Nikam."
"Nikam?"
"Jo, teď v téhle době to není zrovna nejvhodnější. Bill chce bít stále tady kdyby se náhodou začalo něco dít. Ty víš kdo by mohl zaútočit." povzdechla si Freu smutně. Když kdysi snila o své svatbě ani si nedokázala představit jak to pro ni bude jednou všechno komplikované. Neměla ani tušení v jakém nebezpečí se jednou ocitne.
"Vidíš, právě tohle je na mém životě jednodušší."
"Ano, to máš pravdu. Ty si jednou vezmeš za manžela bohatého, chytrého a pohledného muže jež tě bude bezmezně zbožňovat a který nemá ani páru o světě co žije vedle něho."
"Jak můžeš vědět koho si vezmu? Možná to bude hlupák bez peněz. Copak si láska vybírá?"
"Nevybírá, tvoje matka se o to ovšem nejspíš postará a navíc jak tě znám ty by sis nikdy nevzala za manžela hlupáka. Ty jsi přesně ten tip dokonalé ženy a k tobě bude patřit dokonalý muž, tak to příroda zařídí." pokývala hlavou Freu na znamení žě to ona má pravdu a nikdo jiný. An se jen usmála, možná má přece jen pravdu. Zatím nevěděla co si na ní svět ještě jednou přichystá ale určitě to příjme ať už to bude cokoliv. Lidský život je totiž moc krátký na to aby jste udělali rozhodnutí a dalších deset let přemýšleli jestli to rozhodnutí bylo správné nebo špatné.
Dnes nad tím ale nechtěla uvažovat, s Freu měli ještě spoustu práce a zařizování. Taky jí ještě musela naplánovat rozlučku, samozřejmě ve vší tajnosti aby o tom nevědělo, to by to už potom totiž nebylo žádné překvapení. Londýn příliš neznala a tak tušila že to sama jen tak nezvládne, mohla by požádat o pomoc Freda, ten by nejspíš nikomu nic neřekl, nebo Harryho ale nechtěla ani jednoho z nich do toho tahat. Chtělo to někoho ženského pohlaví. V úvahu připadala Ginny, Billova sestra, ta ovšem nebyla ani zdaleka tak vstřícná jako její bratři. An nevěděla proč ale připadalo jí že ji Ginny nemá ráda. Takže další na seznamu byla Hermiona, ta se chovala velmi vstřícně, určitě ráda pomůže.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karolííí Karolííí | Web | 11. července 2009 v 8:45 | Reagovat

hezký!!×)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama