3. Rodina základ života

8. července 2009 v 17:22 | Aironella |  Tajemství nesmrtelných

Doprovodil mě až k učebně kde mi začínala další hodina. Tu jsem neměla společnou s žádným z mě nejbližších přátel. V lavicích jsem seděla s nějakým klukem co už jednou propadla ale byla s ním docela sranda.
Učil nás pan Megin, čerstvě vystudovaný pedagog se skvělými výukovými metodami. Věřil v praktickou výuku víc než v teoretickou a tak se pro mě hodiny s ním stali jedny z těch nejzábavnějších. Místo toho abychom si četli z knih a dělali výpisky tak jsme si připravovali scénky, pouštěli video a domácí úkoly natáčeli na videokameru. Právě jsme brali téma s názvem Rodina základ života.
Učitel dal vždycky nějaké dvojici téma z domácího prostředí (poprvé vedete dítě do školky, návštěva u rodičů, pozvání svého vysněného na rande, atd…) a ta dvojice si ho na příští hodinu musela nachystat jako divadelní scénku.
Ve třídě nás bylo patnáct, což je dost malí počet a proto jsme byli většinou propojeni s třídou přítelkyně pana Megina. "Přesun do tělocvičny." oznámil nám po zvonění a my jsme se všichni sborově zvedli a vydali se do malé tělocvičny. Takhle to bylo vždycky když jsme byli s nimi spojeni jelikož by jsme se nevešli do jedné třídy.
Posedali jsme si na tribuny a čekali. Třída slečny Riderové přišla za chvíli a posedali si na lavičky za nás. Mezi nimi jsem si mohla všimnout i Zachariho. Motala se kolem něho skupinka holek a nepokrytě se ho snažili zbalit.
Vzedmula se ve mně vlna vzteku, ani nevím proč. Vždyť na toho kluka nemáš právo připomínala jsem si a snažila se soustředit na něco jiného. Radši jsem se podívala na učitele.
"Tak třído." zakřičel pan Megina abychom mu věnovali pozornost. "Blíží se konec školního roku a tak jsme se tady s paní učitelkou dohodli že vám dáme takovou menší závěrečnou práci abychom to vaše studium s námi ukončili protože opouštíme na nějakou dobu hned na začátku prázdnin tento stát a nevíme jistě kdy se vrátime." oznámil nám. "To už nás nebudete učit?" zeptala se jedna ze spolužaček.
"Bohužel ne. Návrat plánujeme nejdříve tak za dva roky."
Bože to snad ne. Nejlepší učitel na škole a musí odjet. Co jsme udělali tak špatného že nás tak trestáš.
"Tak ale teď se vrátíme k té práci. Vypracujete ji ve dvojicích. Dívka a chlapec. Natočíte video s vaším společným životem. Začnete tím jak se třeba seznámíte až po vaši smrt. Můžete to udělat i na motivy nějaké knihy. Celé video bude trvat od třiceti do šedesáti minut. Termín odevzdání je přesně za dva týdny abychom si je mohli prohlédnout do konce školního roku. Dvojice už jsme rozdělili."
"Andersová a Arsky…." začala číst slečna Riderová. Takže je to podle abecedy. Tak to by se mnou mohl být kdo? Na D ve třídě myslím nikdo není takže to bude někdo na C nebo E a to-. "Chace a Deantová." přerušila moje úvahy. Takže Chace. Něco Ve mně se zaradovalo, že ke mně dali zrovna jeho.
"Jsme spolu." ozvalo se vedle mě. Polekaně jsem sebou škubla. Po mé pravé ruce si právě sedal Zachary. Zamteně jsem se otočila za sebe na místo kde seděl před tím v obležení holek. Většina z nich tam pořád seděla a teď mě vraždili pohledem. Rychle jsem od nich pohled zase odvrátila.
"Jo." odpověděla jsem.
"Kdy by jsi chtěla začít. Nemáme na to zrovna moc času."
"Co v pátek po škole. Mohli by jsme vymyslet děj a přes víkend to natočit." navrhla jsem.
"Tak dobře." vydali jsme se společně k jídelně, protože nás učitel už pustil s tím že někdo na svém úkolu už může začít pracovat o obědové přestávce.
Nejspíš jsme byli jediní kdo tak brzo končil, není ani divu, do zvonění zbývalo ještě čtvrt hodiny.
Jídelna byla ještě až na pár lenochů co už tam seděli a povídali se prázdná. Typovala bych že je nejspíš učitel vyhodil z výuky nebo tam vůbec nešli.
"Ty tu bydlíš od narození?" zeptal se mě Zachary když jsme si brali tácy na jídlo.
"Ne." zavrtěla jsem hlavou.
"Proč jste se sem nastěhovali?"
"Máma s tátou se tu narodili. Já vlastně nejsem jejich vlastní. Vychovávala mě mámina sestra a potom když zemřela tak si mě adoptovali." vzala jsem si z poltu jablko a hranolky.
"To je mi líto." přesunuli jsme se k pultu s pitím.
"To je v pohodě. Víš někdy si říkám, že je to tak dobře. Tady jsem opravdu štastná. Mám rodiče o kterých by se mi mohlo jen zdát." vzala jsem si pomerančovou limonádu.
Společně jsme vyšli z budovy ven abychom si sedli k nějakému stolu venku protože bylo pěkně.
Všechny až na jeden byli volné takže jsme měli velký výběr.
U krajního stolu schovaného před zraky většiny lidí seděla partička kluků. Všichni byli převážně oblečeni v tmavých barvách, vlasy měli rozcuchané. Jedním z nich byl i můj bratr.
Snažila jsem se jich nevšímat, sedla jsem si ke stolu co nejdál od toho jejich. Zachary se na nic naštěstí neptal, možná ani nepostřehl proč jsem ten stůl vybrala.
Střelila jsem po nich rychlým pohledem. Nečekala jsem že by se na mě dívali ale mýlila jsem se. Dívali se všichni což mě zarazilo a dokonale vyvedlo z míry. Většinou mě všichni z nich až na mého bratra okázale ignorovali. Usoudila jsem že to bylo způsobeno tím kdo se mnou sedí.
"Děje se něco?" zeptal se Zachary když jsem už delší chvíli zaraženě hleděla na tu partičku. Otočil svůj pohled tam kam směřoval můj a na chvíli snad jakoby ztuhl, pak se uvolnil. Otočil se zase ke mně a kamarádi mého bratra si zase povídali mezi sebou.
"Znáš je?" zeptal se mě. V hlase jsem mu zaznamenala popuzený tón, jako by nimi opovrhoval.
"Ty?"
"Ne proč si myslíš že bych je měl znát?" zatvářil se překvapeně ale viděla jsem na něm že určitě něco tají.
"Já nevím. Možná proto že na tebe tak zírali." pokrčila jsem rameny.
"Tak to je jedno. Budeme se bavit o něčem jiném." navrhl.
"Tak co kdybys mi řekl něco o sobě?"
"Můj život není moc zajímaví." zamračil se. Začínala sem mít čím dál větší pocit že skrývá nějaké tajemství. A nebo jsem jen byla paranoidní. Co by mohl tak krásnej kluk asi tajit.
"Nic zajímavého? Žádné příhody? Co tvoji sourozenci. Rodiče." vyzvídala jsem rozhodnutá z něho alespoň něco dostat.
"Mám dva bratry. Jeden chodí sem do školy se mnou a druhý je už na vysoké. Žije s námi ještě sestřenice. Táta je učitel a mámu možná jak už jsem ti říkal uvidíš sama." shrnul to. "A tvoje rodina?"
"Táta je vědec, máma je v domácnosti, mám dva bratry. Matta a Tylera." strčila jsem si do posi hranolku.
"Co tvo-"
"Zachy." stoupla si vedle něho velmi půvabná dívka se světlou pletí a hnědými lehce vlnitými pod ramena dlouhými vlasy. Výškově byla dost malá.
"Angelo." usmál se na ni Zachary. "Tohle je Enie, Ednie tohle je moje sestřenice Angela." lehce pokynul rukou.
"Ahoj." usmála se na mě dívka.
"Ahoj" oplatila jsem jí úsmev. Přes skla do jídelny jsem zahlédla že Tobi i s ostatními kamarády s nimiž sedávám na oběd už stojí frontu na jídlo. Zvedla jsem se abych se přesunula k jinému stolu. Neměla jsem náladu na Tobiho žárlivé scény a Teresino vyptávání.
"Ráda jsem tě poznala. Tak zatím ahoj." rozloučila jsem se s nimi.
"Nemusíš odcházet." zamračil se Zachary.
"Bude to tak lepší." odešla jsem si sednout k jinému stolu a jen chvilinku potom už u mě byli. Tobi si sedl vedle mě a dal mi pusu. Teresa si ke mně sedla s druhé strany. Naproti mě seděl Kevin a dvojčata Clarcovi. Kate a Magie. Obě si vzhledově byli velmi podobné ale povahově se od sebe naprosto lišili. Kate o pár minut starší, rozverná a šílená, což se dalo říct i jejím stylu oblékání. Nikdy nenosila černou, její nejoblíbenější barvy byli jiskřivé a zářivé takže by jste ji poznali už z dálky.
Magie byla v téhle dvojici ta rozumnější co krotila Kateiny nápady.
"Nebude ti vadit když na mě budeš muset po škole chvilku počkat. Musím se ještě stavit za Samuelsem." oznámil mi Tobias. To on mě totiž každý den vozil domů. Chtěl pro mě jezdit i ráno ale já to odmítla s tím, že by si musel zbytečně zajet.
"Jo ale prosím at to tam netrvá dlouho. Abych stihla začátek hodiny." dnes jsem musela hned po škole do baletního studia kde jsme měli zkoušku na závěrečné představení.
"Budu se snažit ty moje krásná baletko." přitáhl si mě k sobě aby mě mohl políbit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama