3. Spatřil jsem anděla

14. července 2009 v 17:00 | Aironella |  Forevermore
Strašně moc děkuji těm co mi okomentovali minulé kapitoly téhle povídky. Vážně si toho velice cením.

V autě jsem byl z mojí rodiny nejrychleji. Okamžitě jsem vyjel. Nezajímaly mě dopravní předpisy a jel jsem jak nejrychleji to šlo. Za chvíli jsem stál u domu.
Vystoupil jsem a zůstal šokovaně stát. na verandě domu stála dívka. Nebo spíš Anděl.
Měly štíhlou postavu a nádherné karamelové oči. Troufám si říct, že nejkrásnější jaké jsem kdy viděl. Lehký vánek si pohrával s prameny jejích hnědých lehce vlnitých vlasů. Omámeně jsem na ni zíral.
Ani jsem nezaregistroval příjezd svojí rodiny. Zaznamenal jsem je až když se kolem mě prohnal Emmett s jedinou myšlenkou. Tu dívku zabít.
"Ne." chtěl jsem ho zachytit ale už bylo pozdě. Odrazil se.
Už jsem se bál, že na nedopadne ale něco mu v tom zabránilo. Najednou ho odrazila nějaká nviditelná tlaková clona, která ho odhodila až za moje auto.
Před moji vílu si stoupl nějaký jiný upír připravený ji chránit. Uvnitř mě hlodal divný pocit. Nechuť k tomu upírovi. Nejraději bych na něho začal vrčet a ji ochránil sám.
Pak mě ale jako dubová palice udeřilo zjištění. Co když je to její druh? Je to pravděpodobné. Chrání ji. Chtěl jsem si to přečíst v jeho mysli. Něco mi v tom však zabraňovalo. Neslyšel jsem ho a ni ji. Ani nikoho v domě. Přitom když jsem dojel určitě jsem zaslechl Carlisleho.
Je snad něco se mnou. Stalo se mi něco? Mohl to způsobit ten pocit ve mně, který mě sžíral, jako když hladový červ okusuje lahodné jablko.
"Dereku, chlapče, stáhni ten štít." vyšel na verandu Darius a hned za ním Carlisle. Mračil se. Nejspíše se mu nelíbilo jak jsme se chovali. Ani se mu nedivím. Já sám bých Emmetta nejraději přetáhl baseballovou pálkou přes tu jeho dutou hlavu.
"Chtěli Bellu zabít." zavrtěl hlavou
Tak Bella? To je jméno Anděla. Krásné jméno.
"Moc se za své děti omlouvám. Někdy si neuvědomují následky svých činů." omlouval nás Carlisle.
Derek se podíval na Bellu a ta lehce kývla. Potom nejspíš stáhl štít.
"Edwarde, rád tě vidím." vyšel ke mně Darius. Objal jsem ho. Co jsem si pamatoval tak to byl dobrý člověk.
Byl jsem mu vděčný za jeho přátelskost. Alespoň tak mezi námi nalomil ledy, které byli o něco pevnější díky tomu nedorozumění.
"Já se moc omlouvám. Jenže Carlisle mi zmizel a všichni jsme se báli." omluvila se moje sestra.
"Takže ty jsi určitě Alice, viď." podal jí ruku Darius. "A tohle bude." přešel k matce. "Zajisté Esme." postupně takto uhádl jména všech a podal si s nimi ruce.
Mě ovšem nezajímalo jejich seznamování. Zaměřil jsem svoji pozornost na Bellu. Stále vedle ní stál ten Derek. Dokonce ji chytil kolem pasu. Vypadalo to jako by ji skoro utěšoval.
Můj anděl byl kvůli něčemu smutný. "Je to moje vina. Omlouvám se vám."
"Není." lehce ji okřikl Derek. "Nesmíš se za všechno obviňovat. Copak se ona omlouvala za to že má dar vidět? Ne omlouvala se za to že jí její dar zklamal." šeptal k ní, nicméně já to díky upířímu sluchu mohl slyšet.
"Tohle jsou moje děti. Bella a Derek." představil nám je. "Tak nepůjdeme dál? Nebudeme tu přeci jen tak stát." vešel do domu a my ho následovali. Šel jsem poslední, jelikož Bella stále stála. Čekala až všichni projdeme. Bohužel pro mě tam stál s ní ten proklatý upír.
Když jsem kolem ní procházel díval jsem se jí do očí. Snažil se zapamatovat každou linii jejího obličeje. I ona mě pozorovala.
Lehce jsem se dotkl její ruky jak jsem kolem ní procházel, měl nádherně hebkou pokožku vybízející k pohlazení. Vůně jež mě udeřila do nosu se nedala srovnat z žádnou jinou. Vábivá. Volala mě k sobě. Jen stěží jsem se přinutil jít dál a nezastavit se u ní.
Jejich dům byl celkem podobný tomu našemu. Většina byla laděna do modrých barev. Všichni jsme si posedali.
Jasper se pořád rozhlížel. Zkoumal náladu a snažil se ji upravovat aby se všichni tak nějak uvolnili. Jediný uvolněný byl ale nejspíš Darius a snad i Esme s níž si padli do oka, vesele spolu konverzovali zatímco je Carlisle s úsměvem pozoroval. Byl rád že si tak padli do noty.
Rose seděla v křesle, na všechny kolem sebe se mračila. Jak jinak. Jediné na co myslela bylo to, že by se měli nějak všichni dohodnout a rodina Swanových by se měla odstěhovat. Přijeli druzí, my tu byli první a tak máme na to tady větší právo.
Zamračil jsem se na ni abych jí dal jasně najevo, že si má ty myšlenky schovat a hlavně je neříkat nahlas.
Emmett stál ochranitelsky vedle ní, jako nějaká ochranka a Rose byla ta hvězda jíž se nesměl nikdo dotknout. Kolem sebe vysílal výhružné pohledy.
Alice, ta jediná byla nejspíš neutrální. Nevěděla co si má o tom všem myslet. Přemýšlela nad důvodem proč jí naše budoucnost neustále vypadává a pak se objevuje, všechno bylo rozmazané a nejasné.
Podobné to bylo i u mě. Myšlenky jsem chvilku slyšel a chvilku ne. Jediný u koho se mi je nikdy nepodařilo zachytit a jehož myšlenky bych slyšel nejraději byla Bella.
S Derekem stáli u dveří.
"Potřebuju jít na ten lov." pošeptal jí do ucha.
"Nemůžeme jen tak odejít." zavrtěla hlavou.
"Klidně běžte. Zalovte si a za chvilku budete zpátky. Však budete mít ještě spoustu času se s Cullenovými lépe poznat." slyšel jejich rozhovor i Darius a propustil je. V duchu jsem mu nadával. Nechtěl jsem aby šla Bella pryč.
"Hlavně si při lovu dávejte pozor ať se nedostanete k hranicím." upozornil je Carlisle. "Ve zdejší rezervaci žije skupinka vlkodlaků. Uzavřeli jsme s nimi dohodu o neútočení. My nepřekročíme jejich hranice a nevznikne boj." vysvětlil ve zkratce.
"Kde přesně jsou ty hranice?" promluvila Bella, tón jejího hlasu mě okamžitě rozechvěl po celém těle. Bylo to jako zpívání sirén.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jasmína Jasmína | E-mail | 14. července 2009 v 19:57 | Reagovat

moc pěkný :) těším se na pokračko (:

2 Jeanne Jeanne | Web | 14. července 2009 v 20:20 | Reagovat

Moc pěkný, jen škoda, že je to tak krátký- crying... Snad brzo přibyde další kapitolka =D

3 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 14. července 2009 v 22:28 | Reagovat

Krásný... fakt nádherný:)

4 Artemis Artemis | Web | 15. července 2009 v 10:24 | Reagovat

Vsetky tvoje poviedky sa mi velmi pacia tesim sa az pribudnu dalsie

5 Tinushka Tinushka | Web | 9. srpna 2009 v 21:58 | Reagovat

wow... thak toto bolo fakt zlaté:-D

6 papaya papaya | 6. října 2009 v 18:25 | Reagovat

hmmm vážně super :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama