5. Sen nesen

8. července 2009 v 17:31 | Aironella |  Tajemství nesmrtelných

S výkřikem jsem se posadila. Byla jsem ve svém pokoji. Oknem jež jsem na noc nikdy nezatahovala do pokoje vnikal úzký pramínek světla z pouliční lampy. Domem panovalo ticho a klid. Dokonce ani Tyler neplakal.
Zrychleně jsem dýchala. Z očí mi pořád tekli slzy. Vlasy jsem měla slepené od potu a moje pyžamo se na mě lepilo.
Budík ukazoval tři hodiny večer. Již trochu uklidněná jsem si lehla zpátky do měkkých peřin. Tyhle sny mě už dávno neznepokojovaly. Občas se mi stávalo že se mi zdála nějaká ta noční můra ale byli to jen výplody mojí fantazie jak jsem se sama přesvědčila.
První sen co si pamatuji se mi zdál asi v osmi letech. Byla jsem tam já a vedle mě stál Tobi. Konala se naše svatba. Všude byla spousta bílých květin jež se jako mávnutím kouzelného proutku proměnili na červené, odkapávala z nich krev, šaty všech přítomných zčernali. Dokonce i ty moje. Plakala jsem. Věděla jsem, že vdát se byla největší hloupost a přesto jsem se to chystala udělat.
Od té doby mě čas časem zastihne nějaká ta noční můra. Někdy ji zapomenu okamžitě po probuzení a někdy si ji prostě pamatuji strašně dlouho. Je to jak kdy.
Snažila jsem se znovu usnout ale nešlo to. Akorát jsem se převracela na posteli. Zvedla jsem se a rozhodla se jít osprchovat. Potřebovala jsem se zbavit toho lepkavého potu na mém těle.
Pod sprchou jsem stála asi hodinu. Bylo uklidňující cítit pramínky teplé vody na těle. Všechny ztuhlé svaly se mi uvolnily. Po sprše jsem se cítila jako znovuzrozená.
Nevěděla jsem co mám dělat. Venku byla pořád tma. Spát se mi taky nechtělo. Sedla jsem si k oknu a dívala se ven do tmy ulice. Nedělo se nic zvláštního. Jenže to nevydrželo dlouho.
Z domu naproti nám vyšli dva lidé. Až když stáli pod světlem lampy rozeznala jsem že jednou postavou je žena, Evelin Chace, moje učitelka baletu. Druhý byl muž. O něco vyšší než ona. Hádala jsem že je to její manžel vzhledem k tomu jak ji držel kolem pasu.
K nim od našeho domu přišla moje máma s tátou. Užasle jsem na tu scénu hleděla. Zrovna oni? Proč se scházejí tak pozdě v noci?
Co nejtišeji jak jen to šlo jsem si pootevřela okno abych slyšela o čem mluví. "Nestojíme o problémy." promluvil pan Chace.
"To my taky ne, ale vy tady nemáte co dělat. My jsme tu byli první a vy víte co je naší povinností." odpověděl mu táta hlasem jež jsem u něj nikdy neslyšela, byl prosicený nenávistí a odhodláním.
"Jsme jiní. Snažíme se jen v míru žít. Nebudeme dělat problémy."
"Nepřibližujte se k nikomu z mé rodiny. Jeden jediný problém a mír mezi námi bude zrušen."uzavřel to táta. Oba páry se pak rozešli do svých domů aniž by si všimli, že je poslouchám.
Co to má znamenat. Copak s tím Mattovým varováním souvisí nějaký problém mezi našima? Možná se znají z práce nebo se třeba kdysi setkali a něco si udělali. Možná ta nenávist trvá už generace. Běhalo mi hlavou a vymýšlela jsem různé důvody proč by se měli nenávidět. První co mě napadlo byla rodina Capuletů a Moteků z Romea a Jůlie od Wiliama Shakespeara. Příběh dvou konkurenčních rodin jež se k smrti nenáviděli a kvůli tomu musel zemřít mladý zamilovaný pár. Jen kvůli moci.
Tady ale nejsme v knize. Takové příběhy se doopravdy nedějí. Kdo by si v dnešní době vyhrožoval kvůli moci. Samozřejmě v politice to pořád funguje ale můj otec je vědec, matka doma. Sice jsem nevěděla co dělá Zacharyho táta, mohl pracovat ve stejném oboru jako táta, mohl být jeho konkurentem. Jenže ani to mi neposkytovalo dostatečné vysvětlení. Táta prostě takový nebyl. Nikomu by nezáviděl slávu či moc.
Musela jsem uznat, že Zacharyho rodina je zvláštní. Jeho matka tak půvabná, otec už na pohled hodně silný s opáleno pletí a krásnýma modrýma očima jež zářili i v té tmě, Zach mi připadal podobný spíše svojí matce i když urostlou postavu i pokožku zdědil zjevně po otci. Tmavé oči névím po kom zdědil když i jeho matka měla světlé. Angela se zdála milá a naprosto nádherná s očima tmavýma. Derika jsem ještě neviděla ale nepochybovala jsem že to bude lamač dívčích srdcí vzhledem k tomu jak o něm Evelin mluvila. Zdála se mi dokonce zaskočená zjištěním, že se mnou mluvil Zach a ne Derek.
Podívala jsem se k domu naproti. Byla v něm tma. Nikde nesvítilo žádné světlo. Nikde nebyl vidět žádný pohyb. Až když jsem se dostala pohledem k oknu skoro naproti mému. Stál tam. Zachary. Díval se přímo na mě. Nebyla jsem si úplne jistá jestli to je opravdu on. Byla dost velká tma a začínali mě pálit oči únavou.
V první chvíli vypadal zmateně. Jako by nevěřil svým očím. Buďto stejně jako já nevěděl o tom sporu o němž nejspíš většina mojí rodiny věděla. Zase jenom mě a chudáka malého Tylera nechali bokem. I když pochybuji že by ho to zajímalo.
Nebo ho překvapilo něco jiného, což by mě dost naštvalo. Jestli i on ví o tom co se děje a mě jedinou nechali bokem……
Otočil hlavu směrem dovnitř do domu, jako by ho někdo volal. Ještě jednou se na mě podíval a pak zmizel ve tmě svého pokoje.
Usla jsem až chvilku před tím než mi zazvonil budík. Najednou se mi chtělo strašně spát. Byla sjem celá rozlámaná a unavená.
"Vstávej zlatíčko. Už musíš do školy." budila mě máma.
Velmi pomale a neochotně jsem se vyhrabala z postele. Moje první cesta vedla do koupelny. Najednou jsem si nebyl jistá jestli to co jsem viděla v noci byl jenom sen nebo skutečnost. Určitě to znáte. Někdy se vám něco zdá a vy si myslíte že se to opravdu stalo a někdy to prostě funguje i naopak.
Trochu jsem se upravila. Nechtělo se mi dělat nějaké složité úcesy na hlavě a tak jsem si vlas nechala rozpuštěné. Nijak sejm se nemalovala. Nikdy jsem se nemalovala. Akorát jsem si někdy dávala lesk na rty ale dneska jsem nějak neměla náladu.
Podle toho vypadalo i oblečení. Vzala jsem si na sebe pohodlné ušlé černé rifle, obyčejné bílé tričko s potiskem. Většinou jsem nosila boty na podpatku. Dneska jsem si vzala tenisky.
Takhle ustrojená jsem sešla dolů.
"Špatně jsi spala?" zeptala se mě máma.
"Trochu. Měla jsem divnej sen. Byla jsi tam ty s tátou a naši nový sousedi." svěřila jsem se a hledala nějaký náznak zaváhání.
Nedala na sobě nic znát. "Vážně. Copak jsme tam dělali?" podala mi snídani. Buďto byla dobrá lhářka nebo to prostě byl jen sen a já už začínám šílet.
"Nic důležitého." zavrtěla jsem hlavou.
"Dobré ráno." přiřítil se do kuchyně jako velká voda bratříček. On se nejspíš vyspal daleko lépe než já. Vypadal o dost spokojeněji než včera. "Co máme k snídani. Mám hlad jako vlk." sedl si na židli naproti mně kde většinou sedával táta. Jenže vzhledem k tomu že jeho židle byla většinoou prázdná tak to bylo jedno.
"Kdopak mi to dneska sedí na místě." přišel do kuchyně i táta. To se stávalo jen v neděli že by s námi snídal. Snažil se působit uvolněně ale poznala jsem na něm že je ustaraný. Matt mu uvolnil místo. Vzal si od mámi snídani a vyběhl z domu. Jeho zjevně vůbec nepřekvapilo, že je táta doma.
"Máš dneska něco En? S mámou by jsme dneska chtěli uspořádat rodinnou radu. Hlavně kvůli dovolené." zeptal se mě táta.
"Slíbila jsem Tobimu, že se budeme dneska učit."
"Tak ho vem klidně dneska k nám. Můžu vám upéci nějaký koláč. Ráda ho uvidím." navrhla máma.
"Dobře. A ty budeš tati doma?"
"Jistěže budu doma." zatvářil se jako by to byla samozřejmost. Nějak mi to nesedělo. Rodiná porada uprostřed týdne. Táta doma. Snídá s námi a ještě tu bude brzo i večer?
"Chcete s Teresou dneska odvést do školy? Mám cestu kolem." navrhl mi táta když jsem se zvedala k odchodu na autobus.
"No tak dobře." pokrčila jsem rameny. Proč ne.
Táta rychle dojedl a šli jsme k jeho autu které už bylo nachystané na příjezdové cestě k našemu domu. "Měla by jsi si udělat ten řidičák. Alespoň bych o tebe nemusel mít potom takový strach." nasedl do auta. Sedla jsem si na místo spolujezdce. "Máš o mě strach protože jezdím autobusem?"
"Jo, nikdy nevíš jaký individum se tam může objevit. Nebo by jsi měla alespoň dovolit Tobimu aby tě každé ráno vozil."zastavili jsme před Teresiným domem.
"Neboj se tati, já se o sebe dokážu postarat." obdařila jsem ho co nejpřesvědčivějším pohledem. Bylo na něm vidět že dost pochybuje ale už nic neřekl.
Do auta nastoupila Teresa. "Dobrý den, ahoj." pozdravila nás.
"Ahoj."
Cesta do školy uběhla rychle. Teresa brebentila o plánech na závěrečný ples. Konal se každý rok. Rituál k zakončení školního roku a přivítání prázdnin. Teresa se přihlásila do výboru, který ples organizoval. Všechno se chystalo v tajnosti. Až týden před začátkem se rozdali pozvánky a začalo prodávání lístků.
"Dávej na sebe pozor."podíval se na mě táta když jsme vystupovali. Vypadal tak nějak jinak. Nikdy jsem ho neviděla tak strhaného a snad i bezmocného. "Jasně." přikývla jsem.
Tobi na mě čekal před bránou školních pozemků. "Ahoj beruško." přitáhl si mě k sobě.
"Ahoj šmoulo." obmotala jsem mu ruce kolem krku.
"Stýskalo se mi." přibližoval ke mně svoji hlavu. "Mě taky." trochu jsem zalhala. Přeci mu nemohu jen tak říct že jsem si ani nevzpomněla. Překonal vzdálenost mezi námi a políbil mě. Nejprve to bylo jen takové to něžné políbení než jeho jazyk zajel do mých úst.
"Nechte si to na později." zamotala očima Teresa. Ona má tak co mluvit. Střídá kluky jako ponožky.
"Nikdo tebe nenutí se na nás dívat." zamračil se na ni Tobi.
Společně jsme vyrazili ke škole. Dneska jsem měla první hodinu fyziku, na ní se mnou seděla Teresa. S Tobim jsem dneska neměla mít žádnou hodinu.
Fyzika proběhla v klidu. Učitel zkoušel ty co měli nerozhodnou známku a tak jsem celou hodinu neměla co dělat. Bylo to ovšem lepší než kdybychom se učili. To mě nudilo ještě víc. Vzorečky a definice. Prostě nic pro mě.
Teresa pro svou smůlu byla mezi zkoušenými. Svoji lepší známku neobhájila a tak ny vysvědčení dostane trojku. Jí to ovšem stačí. Je s ní spokojena. Podle mě to bude jedna z jejích nejlepších známek.
"Posloucháš mě." mírně do mě drcla. Právě jsme šli na oběd. Celý den mi nějak začínal splývat. Všechny hodiny probíhaly prozatím v naprostém pořádku.
"Promiň nějak jsem se zamyslela." omluvila jsem se jí.
"Co se stalo En? Něco u vás doma? Vypadáš dneska jako oživlá mrtvola. Ráno byl tvůj táta doma."
"Všechno je v pohodě. Jen jsem trochu špatne spala." mávla jsem nad tím rukou aby na to nemyslela.
Vzala jsem si jen zeleninový salát. Neměla jsem moc veliký hlad. Sedli jsme si k našemu obvyklému stolu. Dvojčata už tam seděla. Kevin měl tuhle hodinu s Tobim takže přijdou společně.
"Ahoj." pozdravila jsem je. Nad něčím se rozplývali. "Viděli jste už Dereka?" zeptali se nás.
"Ne neviděli. Proč?"
"Je naprosto užásej." rozplývali se. "Vypadá nádherně. Musím uznat že Zachary je hezčí ale Derek je tak……"
"Ahoj holky." mrkl na ně onen zmiňovaný. Právě přišel do jídelny. Musela jsem uznat že je stejně jako jeho bratr krásný. Měl černé kratší nagelované vlasy a tmavé oči. Zachary byl ovšem podle mě o dost hezčí. "Nepředstavíte mi svoji kamarádku." zaměřil na mě svůj pohled. I když měl skoro stejné oči jako Zachary nedokázal mě tak uchvátit.
"To je Enie a Teresa." představila nás Kate.
"Moc mě těší."rentgenoval mě pohledem. Bylo mi to nepříjemné. Ani se to nesnažil zakrýt. Prostě si mě okatě bez ostychu prohlížel. "Nechtěla by jsi jít se mnou někdy ven. Na procházku. Všiml jsem si že tu máte hezké lesy." zamrkal na mě.
"Promiň ale já už jsem zadaná." zavrtěla jsem hlavou. Ten kluk byl neskutečnej. Nedivím se Evelinině reakci když jsem řekla že znám jejího syna.
"Ale to přeci není žádný problém." naklonil se ke mně. Cítila jsem jeho sladký dech. Tak mě to zaskočilo a omámilo že jsem jen omámeně zírala.
"Dereku." oslovil ho Zachary. Ani jsem si nevšimla, že přišel. "Musím s tebou mluvit."
"Za chvíli bráško." oddálil ode mě svůj obličej ale oči ode mě neodtrhl.
"Hned."zavelel nekompromisně a jemu nezbylo nic jiného než poslechnout. Na mě se ani nepodíval.
Viděla jsem jak mu něco řekl a Derek se pak podíval mím směrem. Měl podobný zmatený výraz jako včera Zachary v mém snu nesnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mary Mary | E-mail | Web | 13. července 2009 v 16:33 | Reagovat

Začíná se to vyvíjet docela zajímavě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama