5. Střední škola ve Forks

18. července 2009 v 16:55 | Aironella |  Forevermore
Strašně moc se omlouvám za chyby v textu. Psala jsem to ve wordu a teď mi nějak blbne, program mi sám mění slova. Třeba z ti uděla tebe, ze slova krev zase krevent. atd. Bohužel nemám čas to po sobě celé kontrolovat takže když si něčeho všimnu opravím to ale zdaleka nevychytám úplně všechny překlepy. Takže mi to promiňte. U další kapitoly se budu snažit všechno vyladit.
Doufám, že se tato kapitolka bude i přes to líbit. Vaše Aironella.

Bella
Jen jsem si trochu rozčesala vlasy a převlékla se. Bylo na čase vyrazit do zdejší školy.
Derek na mě už čekal dole pod schody. V ruce držel klíče od našeho společného auta jímž jsme měli jezdit do školy. Pak jsme měli každý z nás ještě svoje vlastní auto určené k projížďkám. Darius si sem koupil jen jedno auto. Další dvě měl v úschovně v Denali.
Derek jako vždy vypadal naprosto úžasně. Měl černé tričko i rifle. Nedívím se holkám, že po něm tak letijou. Jenže těm se líbí každý upír. Nějak je přitahujeme.
Na Dereka se lepily už i nějaké upírky. Ať to byla Tanya, která to u něho zkoušela ale moc nepochodila, nebo Heidy. Jedna ze služebnic Volturiových. Ani ta u něj nepochodila. Jen si s nimi prožil krátký románek v němž nehodlal pokračovat déle.
"Řídím." oznámil mi vesele.
"To v žádném případě." chtěla jsem mu klíče vytrhnout z ruky ale on ji dal nahoru a já nebyla dostatečně vysoká abych na něho dosáhla.
"Řídí Bella, ty už jsi zrušil docela dost aut." vytrhl mu Darius klíče. "Odpoledne asi nebudu doma tak se chovejte slušně." dal mi je.
"Jasně." vzala jsem si klíčky a zašklebila se na Dereka. Vyhrála jsem.
"Kde budeš odpoledne? S Cullenovými?" nadzvedl obočí.
"Jen s Carlislem. Jedu za ním do nemocnice. Nabídl mi práci."
"Takže se tu zdržíme dlouho?" zeptala jsem se.
"Možná. Ještě nevím jak na naši přítomnost zareagují vlkodlaci." zamračil se. Já osobně se s vlkodlaky ještě nikdy nestkala a po tomto setkání jsem ani nijak netoužila. Navíc co jsem slyšela z vyprávění prý hrozně smrdí. Podle toho je taky poznám.
"Myslím, že nebudou zrovna nadšeni." usoudil bratr.
"Uvidíme. Pokud si nás nevšimnou nebudeme se jim nijak ukazovat sami. Takže nedělejte žádný rozruch. Snažte se splynout s okolím."
"Budeme se snažit." přikývla jsem.
"To říká ta pravá." zachechtal se Derek.
"Někdy tě vážně začínám nesnášet. " zabručela jsem na něj než jsme nastoupili do auta
Cestou do školy jsme se snažila dodržovat všechny dopravní předpisy. Jak chtěl Darius, nijak na sebe neupozorňovat.
Ve škole to bylo o něco horší. Všichni se po nás otáčeli. Šuškali si. Kdyby jen tušili, že všechno slyšíme. A to jsme ještě ani nevystoupili z auta. Ono samo budilo pozornost. Většina studentů měla horší auta až na jedno co stálo na parkovišti. To se od ostatních lišilo.
Stříbrné Volvo. Nepochybovala jsem, že jeho majitel je někdo z Cullenových.
Na parkovišti už nebylo moc lidí, přesto to stačilo aby dokázali v co nejkratším čase roznést po škole tu novinku o nových studentech.
S bratrem jsme zamířili do přijímací kanceláře kde jsme se měli zapsat. "Dobrý den." pozdravili jsme slušně.
Dáma stojící za pultem měla asi třicet let ale kila na víc jí dělala starší. Oba nás sjela pohledem a zastavila se na Derekovi. Omámeně zamrkala. "Přejete si." zavrkala s pohledem nalepeným na něm.
Usmál se. Tohle se mu líbilo. Byl rád když ženy dělali co on sám chtěl. "Jsme tu nový."
"Och jistě." podala mu nějaká papíry."Tady máte rozvrhy a tohle je plán učeben, tady zase…" vysvětlovala mu ochotně co všechno kde najde.
Nenastupovali jsme do stejného ročníku takže jsem neměli žádnou hodinu společně. Já jsem nastoupila do třeťáku a on do čtvrťáku jelikož jsme tu neměli podle původního plánu vystudovat všechny čtyrky roky.
Čekala mě literatura. Zaklepala jsem a vešla do třída. Ignorovala jsem zvědavé pohledy spolužáků a šla ke katedře. "Dobrý den." podala jsem učitelce papíry.
"Slečna Swanová. Vítám vás u nás na škole. Sedněte si prosím k" rozhlédla se po třídě. "panu Cullenovi, nebo pokud vám nebude vadit první lavice." první lavice byla celá volná. Edward seděl v zadní lavici v rohu místo vedle něj bylo také volné.
Váhala jsem, byla by zdvořilost si vedle něho sednout zvlášť když se tak pěkně usmívá ale pohledy většiny holek když zjistili, že se k němu dívám mě okamžitě usvědčily že by to nebyl zrovna nejlepší tah. Měla jsem se chovat co nejméně nápadně, to že bych si sedla vedle idola školy by mi k tomu asi moc nepomohlo.
S omluvným úsměvem jsem zasedla do první lavice, přímo před katedru učitele. Jen doufám, že při svých výkladech neprská.
Hodina proběhla v klidu. Většina studentů na mě zírala celou hodinu. Měli to jednoduché když jsem seděla ve přední lavici.
Nepochybovala jsem, že sledují každý můj pohyb. Hledají chyby a nedostatky, díky nimž by mě mohli pomlouvat. Všímají si podrobností na té nové aby mohli svým kamarádům vykládat, že se mnou mají hodinu.
Na tyhle pohledy jsem byla zvyklá. Nijak mě nedokázali rozhodit. Jen jsem si prostě musela kontrolovat lépe každý svůj pohyb abych například náhodou moc rychle nesáhla pro tužku. Jediné oči přilepené na mých zádech které mě znepokojovali byly ty Edwardovy. Dokázal mě dokonale rozházet. Strašně moc jsem se toužila otočit a podívat se na něj taky ale to jsem nemohla. Každý by si toho okamžitě všimnul.
Jakmile zazvonilo nikam jsem nespěchala. Čekala jsem až všichni odejdou ze třídy abych mohla v klidu jít na další hodinu bez jejích pohledů. Bohužel se mi to nedařilo. Najednou všem neuvěřitelně dlouho trvalo něž si sbalili svoje věci, zasunuli židličku nebo se rozloučili se vými kamarády co mají hodinu zrovna jinde než oni.
"Ahoj." zazněl mi u ucha ten nejmelodičtější hlas jaký jsem kdy slyšela.
"Ahoj." zvedla jsem si tašku s věcmi.
"Kde máš další hodinu? Jestli chceš můžu tebe tam doprovodit pokud se ve tu ještě nevyznáš." nabídl se mi.
Opravdu jen těžce se mi to odmítalo. "Nebudu tebe zbytečně zdržovat." všimla jsem si pohledů těch co ještě zůstali. Dívčí část by mě pohledem nejraději zamlátilo do země.
"Nezdržuješ." vzal mi tašku.
"To není nutné." chtěla jsem mu ji vytrhnout ale ono prát se s upírem o křehkou látku není zrovna dobré.
"Proč?" nadzvedl dokonalé obočí. "Nechceš snad abych-"
"Ne tím to není." viditelně se mu ulevilo. "Jen prostě….. Všichni se dívají. Holky by mě nejraději zabili už když jsem uvažovala, že si za tebou sednu. Nějak nechci zbytečně podporovat zdejší drby." vysvětlila jsem mu svoje důvody.
"Chápu dobře, že odmítáš moji společnost jen kvůli tomu abys se nedostala do řečí?" zasmál se jako by to byla ta nejabsurdnější věc na svět�
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

KLIKNI

klik

Komentáře

1 Jeanne Jeanne | Web | 18. července 2009 v 17:28 | Reagovat

Hurá! Tahle část je o hodně delší :D a je to super! Moc se těším na další kapitolu, tahle se mi moc líbila =) Úplně jsem to živě viděla... Fakt krásně napsaný :)

2 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 18. července 2009 v 22:21 | Reagovat

Úchvatné! Vážně, bylo to skvělé, možná trochu krátké, ale skvělé:)

3 Angel Angel | 18. července 2009 v 22:41 | Reagovat

JJ moc krátké. Chjo tvoje povídky jsou vážně úžasný a obdivuju tě za ně. Bude zítra pokračování???

4 Jasmína Jasmína | E-mail | 18. července 2009 v 23:08 | Reagovat

:) prvni den ve škole :) to ji moc nezavidim, ještěžě pohledy neumi vraždit :)

5 Míša Míša | 23. července 2009 v 12:26 | Reagovat

Moc hezká kapitolka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama