6. Doktor Cullen, doktrot dohazovač

24. července 2009 v 15:52 | Aironella |  Forevermore
Konečně je tu konec pracovního týdne a já dopsala kapitolu, doufám že se bude líbit a předem se omlouvám za chyby


Bella
Upřímně jsem se těšila až konečně skončíme. Chtěla už jet domů. Tyhle maloměsta jsem nesnášela. Ty hrozné pomluvy a fámy šířící se jako vichřice. Jednou s někým promluvíte a oni už si myslí, že jim ho snad chcete sbalit.
Možná se mi ta myšlenka i líbila. Edward byl hezký, milý. Nebránila bych se vztahu s ním pokud by on sám o mě stál o čemž pochybuji, takové štěstí ja nemám a tak se té myšlenky mohu rovnou vzdát.
Studenti jsou tu obzvlášť dotěrní. Zvlášť někteří. Někoho ani nezajímá, že mají nové spolužáky a dál se věnuji svým studijním výsledkům. Ti jejichž mozek nebyl stvořen k přemýšlení ho musí zaplnit něčím jiným a těch je taky bohužel většina.
Z předešlých škol jsme zvyklí se přátelit se svými vrstevníky, splyneme tak lépe s davem. Nicméně si k nim nebudujeme žádné vztahy. Když si v někom z lidí najdete kamaráda, dobrého přítele kterého máte rádi o to víc vás bolí když pak odjíždíte a víte že už ho nikdy neuvidíte i přes to, že si navzájem slibujete že se budete scházet. On to myslí vážně a vy to víte. O to víc vás bolí když mu potom nesmíte nikdy zvednout telefon až vám bude volat. Neodpovědět na email.
"Víš jistě, že se mnou nechceš jít? Někdy holky trochu zaskočím a ony si pak nejsou jistý tak-"
"Já si jistá jsem." přerušila jsem kluka co se myslím jmenoval Mike nebo nějak tak, byl celkem pohledný, ovšem jen pro normální děvčata co v noci nebloumají lesem a nehledají zvíře které by vypili.
"Notak, co by ti to udělalo. Jedna schůzka. Nic víc." nahodil psí pohled.
"Už jsem řekla." vešla jsem do jídelny kde na mě u pultu čekal Derek. Už mi dokonce nabral i jídlo. Nesnášela jsem je, divně smrdělo ale něco sníst jsme museli, alespoň abychom nevzbudili pozornost. Proto jsme si především vybíraly zeleninové saláty nebo ovoce. Ty se jedli nejlépe, naopak nejhorší byla třeba kaše nebo pečené či smažené maso. Na pití jsme si brali čistou vodu.
"Ahoj." podal mi tác s jídlem. "Pojď, Jessica nám drží místo." vedl mě ke stolu odkud na něho horlivě mávala nějaká holka. "Je ve stejném ročníku jako ty, možná s tebou má nějakou hodinu."
"Nepamatuji se že bych ji viděla." zavrtěla jsem hlavou. Pohledem jsem zběžně přejela jídelnu. Svůj cíl jsem našla rychle. Seděli v koutě, nic nejedli. Rose se dívala zarputile na prasklinu ve stěně, stejně tak Emmett, oči ostatních směřovali k nám a tak jsem se raději podívala jinam.
"Tohle je moje sestra Bella." představil mě můj bratr.
"Ahoj." pozdravila jsem všechny u stolu. Kromě oné Jessicy tam ještě seděla další dívka a jeden chlapec.
"Jo já vím." zatvářila se trochu divně Jessica. "Máme spolu hodinu."
"Vážně?" nadzvedla jsem obočí. Nepamatovala jsem si ji.
"Jo," přikývla ta druhá, měla tmavé dlouhé vlasy a na očích brýle. Tu jsem si taky odnikud nepamatovala. "Já jsem Angela, měli jsme spolu literaturu ale nějak jsi asi byla zabraná něčím jiným." usmála se na mě.
"Hmm, …no možná." nervózně jsem si prohrábla vlasy a sedla si. Literaturu jsem měla zároveň s Edwardem. Když jsem seděla soustředila jsem se abych se nedívala dozadu a pak jsem se bavila s ním až dokud neodešla skoro celá třída. Obličeje dívek jež po mně házeli nevraživé pohledy jsem nějak moc neregistrovala, jen pár z nich jsem si prohlédla a to mi stačilo abych se na ty ostatní raději ani nedívala.
"Eric." představil se mi i ten kluk, vedle něhož jsem nyní seděla.
"No páni, mou sestřičku jen tak něco nezaujme. Co to bylo." zeptal se zatímco Jessica po něm házela zamilované pohledy.
"Edward Cullen." odpověděla horlivě aby ji náhodou někdo nepředběhl.
Derek na chvilku ztvrdl. "Opravdu. A co tě na něm tak zaujalo?" probodával mě pohledem. Všichni u stolu byli potichu. Zdálo se mi, že snad i většina jídelny ztichla.
"Kdo by si ho nevšiml. Je hezkej a nezadanej." odpověděla za mně Angela a já k ní pocítila sympatie.
"U něho by jsi ale jen ztrácela čas. Žádná holka jako by mu snad nebyla ani dost dobrá." poučila mě škodolibě Jessica. "Nemusíš se ani snažit."
"Ale já nechci." zavrtěla jsem hlavou a strčila si do pusy kus zeleniny z talíře. Nevím co to bylo. Všechno to chutnalo stejně takže co.
" Cullenovi jsou divní." pokračovala ve svém vyprávění Jess, šťastná, že může někoho pomluvit. " To je Edward, toho už znáš, ten tmavovlasej je Emmett a ta malá Alice Cullenovi. Blondýnka a blonďák jsou dvojčata Rosalie a Jasper Haleovi, nechali si svoje původní méno. Všichni žijí společně u doktora Cullena a její ženy." nejraději bych jí vmetla do tváře, že mě to nezajímá ale ona pokračovala dál. "Emmett chodí s Rosalie a Jasper s Alicí. Přitom jsou to sourozenci." v jejím hlase se ozývalo všechno to pohoršení maloměsta.
"Teoreticky jsou to jen nevlastní sourozenci." připomenula jsem jí onu skutečnost jež jim spolu dovoloval mít co chtěli.
"Stejně je to divný. Doktor Cullen je jako dohazovač." trvala si na svém Jessica.
Nenápadně jsem se po nich ohlédla, bylo mi jasné, že nás musí slyšet i kdyby nechtěli. Dívali se upřeně k našemu stolu.
"Nikdy se nikdo z nich s nikým nebaví. Proč s tebou vůbec Edward začla mluvit?" zazněla jí v hlase žárlivost.
"Jen kvůli tomu, že jsem tady nová. Ptal se zda nepotřebuji pomoct najít učebnu." řekla jsem napůl pravdu.
"Škoda že jsem se taky nepřistěhovala." zamračila se Angela. Musela jsem se tomu pousmát. Edward byl mezi dívkami zřejmě oblíbený.
"Copak tě přivedlo k našemu stolu?" zahalekal mi u hlavy známý hlas. Tak to mi vážně ještě chybělo, pomyslela jsem si hořce.
"Miku." pokusila jsem se o přívětivý pohled. "Netušila jsem že tu sedáváš i ty."
"Tak to byl asi osud, nemyslíš?" odsunul Erica a obsadil jeho místo po mém boku.
"Miku, tohle je Derek." vysvobodila mě Jessica.
"Ty musíš být teda bratr Belly? Tak to mě moc těší."
"Mě taky." přikývl.
Zítra si budu asi muset najít místo u jiného stolu, nebo nepůjdu raději na oběd. To bude asi jistější.
"Deri?" no pane bože já snad z té Jessicy vyzvracím všechnu tu zeleninu co jsem snědla. "Nechtěl by jsi se mnou jít třeba do kina?" zamrkala. Kdyby jen tušila, že to na bratra nemá žádný účinek. Jenže ten samozřejmě souhlasil. Jak by taky ne. On dokázal dokonale hrát.
"Tak dobře, domluvíme se zítra. Já zjistím co dávají." zářila štěstím. Nechápu proč si zrovna na svoje výlety vybral ji ale těším se na chvíli až ji odkopne. S holkama chodil na rande docela často. Patřilo to k našemu splynutí jako spousta dalších věcí ale nešli na víc jak dvě schůzky. Pak si něco vymyslel nebo šel ven prostě s jinou a bylo to vyřešený.
Já na schůzky nechodila. Byla jsem jen párkrát a to za výjimečných situací. Cítila jsem se trapně když jsem si hledala výmluvu proč nejít někam znovu.
Nikoho jsme si nesměli připouštět k tělu. Pokud by s námi začal člověk trávit více času došel by na naše odlišnosti a to jsme právě nechtěli.
"To je dobrej nápad. Co kdybychom šli Bello s nima?" navrhl mi veselý Mike.
Zavrtěla jsem hlavou a už se mi z pusy soukala výmluva. "Bella půjde ráda." zděšeně jsem se podívala na bratra. Moc dobře věděl, že chci říct ne a tak raději odpověděl za mě než jsem ze sebe stihla cokoli vydolovat. "Tak zítra." rozloučil se s nimi. "My už musíme." vzal mě za ruku a táhl pryč než jsem to stihla odvolat.
"Co to děláš?" vytrhla jsem se mu na chodbě.
"Spíš co to vlastně děláš ty? Máš se zařadit mezi průměrné středoškoláky a místo toho se těm normálním nevýrazným průměrům vyhýbáš a věnuješ se těm co vyčnívají nejvíc. Neslyšela jsi Dariuse. Aspoň ve škole si nás s nima nikdo nesmí spojovat." vyčetl mi.
"Nijak jsem se mu nevěnovala, jen jsem s ním prohodila pár slov." pokrčila jsem nevině rameny.
"Ach Bells." objal mě. "Víš, že pro tebe chci jen to nejlepší."


Edward:
Nemohl jsem se dočkat obědu. A když jsem se ho konečně už dočkal netrpělivě jsem vyhlížel objekt mého zájmu.
Občas po mě vrhl její bratr nenávistný pohled. Nic jsem si z toho ovšem nedělal, bylo mi to celkem jedno.
Alice zářila štěstím. Nejprve jsem se ji snažil namluvit, že to není pravda, že jsme jen dobří přátelé. Možná jsem se to snažil namluvit i sobě ale potom co jsem na ni přes den nepřestal myslet jsem si připustil onu skutečnost.
Mnohdy jsem tento cit viděl očima jiných a tentokrát jsem ho pocítil i já , menohonásobněji silnější.
Alice byla šťastná i za mě. Bella se jí zdála jako dobrý objekt mého zájmu. Líbila se jí. Jasperovi to bylo celkem jedno ale přál mi štěstí.
Rose jsme nic neřekli ale došlo jí to. Ze zásady s tím nesouhlasila a tak se celý oběd rozhodla uraženě dívat na prasklinu ve zdi, protože ta jak sama řekla je zodpovědnější než my všichni dohromady. Emmett si to s ní samozřejmě nechtěl rozházet. Nesnesl by kdyby musel spát někde jinde než s ní v ložnici a tak se musel podrobit její strategii uraženosti a i on se díval na onu zodpovědnou prasklinu.
Když konečně dorazila, nejraději bych šel za ní. Naštěstí mě moje soudnost alespoň z části neopustila. Seděl jsem a pozoroval ji alespoň z dálky.
Už jsem byl jasně rozhodnutý, že za ní přijdu odpoledne na návštěvu. Sama mi řekla, že mimo školu se scházet můžeme. Nedokázal jsem si představit celé odpoledne bez ní.
Alice mi za chvíli poslala svojí vizi, která se mi perfektně hodila do karet. Zítra bude bouřka. Budeme hrát baseball a Carlisle pozve i svého přítele s rodinou což znamenalo, že na to abych ji viděl zítra už alibi mám.
Pečlivě jsem poslouchal každé slovo co padlo u stolu kde seděla Bella. Její bratr nebyl zrovna nejšťastnější z toho, že se mnou mluvila.
Pak bych nejraději zaškrtil Jessicu za to jak o nás mluvila. No a korunu tomu dodal Newton, jeho chlípné myšlenky a pozvání, které Bella přijat nechtěla ale přijal ji za ni její bratr.
Mohl jsem taky slyšel Derekovi myšlenky což znamenalo, že to způsobuje a ovládá Bella. Její myšlenky mi zůstali skryty.
Derek poznal, že k Belle něco cítím a chtěl jakkoli zabránit tomu aby si ona vybudovala nějaký cit ke mně. Pak by o ni přišel. Bál se, že tím by se jeho rodina rozpadla. Chtěl nás od sebe držet a přivést mého anděla na jiné myšlenky a proto přijal Mikovo pozvání za ni.Tohle jediné jsem vyčetl z jeho mysli.
Na jednu stranu jsem ho chápal. Myšlenka, že by nás například Rose opustila by naši rodinu nejspíš hodně poznamenala. Nic už by nebylo takové jaké to bylo předtím. Měl jsem pocit, že naše rodina spíše postrádá ještě jednoho člena. A cítil jsem, že tím členem má být Bella.
Samozřejmě bych chápal kdyby kvůli mně nechtěla opustit svoji rodinu. Jenže já jsem rozhodnutý pro ni udělat cokoli. Alespoň v tuto chvíli. Klidně se i vzdát toho co mám, pro to co bych chtěl mít.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Angel Angel | 24. července 2009 v 19:27 | Reagovat

Jse strašně ráda za kapitolu. Doufám, že přibude i něco o víkendu. Tahle povídka je skvělá. Opravdu píšeš nádherně.

2 Jasmína Jasmína | E-mail | 24. července 2009 v 20:17 | Reagovat

fakt, tahle povídka je užasná :)
těším se na pokračko :)

3 Jeanne Jeanne | Web | 24. července 2009 v 21:13 | Reagovat

"Stejně je to divný. Doktor Cullen je jako dohazovač." trvala si na svém Jessica. Haha to mě dostalo :D Kapitolka je naprosto skvělá, nemůžu se dočkat další =)

4 VIVI VIVI | Web | 28. července 2009 v 13:51 | Reagovat

Ahojky taky mam rada stmívání podiv se na muj blog..http://nd01.blog.cz/204/217/aa6c79544f_49678624_u.jpg.

5 Angel Angel | 28. července 2009 v 21:51 | Reagovat

???

6 Tinushka Tinushka | Web | 9. srpna 2009 v 22:21 | Reagovat

no thak toto je fakt zaujímavé a skvelé... už sa teším na ďalšiu kapitolku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama