Prolog-Im onia paratus

10. července 2009 v 17:56 | Aironella |  Im onia paratus
Im onia paratus (připravena na všechno)

Jmenuji se Ariadna Blacková, za svobodna Raddleyová. Nejspíš si říkáte jak jsem k tomuto příjmení přišla. Moje matka se narodila ve Francii do velmi vážené čistokrevné kouzelnické rodiny. Jmenovala se Mia Louseran. V osmnácti letech si ji jeden Anglický kouzelník vybral aby se stala jeho ženou a porodila mu syna. V tehdejší době ho znali pod jménem Lord Voldemort. Mia se netoužila vdávat. Voldemorta to neodradilo a svou vyvolenou unesl. Louseranovi ji hledali několik let ale nikde ji nenašli.
Mia se zprvu vzpírala ale časem pochopila, že to nemá cenu. Po skoro dvouletém soužití s Voldemortem porodila holčičku. Tou holčičkou jsem byla já. Pán Zla ale nechtěl dceru, toužil po synovi. Nechal mě žít, a nevěnoval mi pozornost. Odložil mě do rodiny jednoho ze svých Smrtijedů.
Mia o tři roky později porodila syna. Při porodu zemřela a tolik vytoužený chlapec v 5letech zemřel taky. Bylo divu že vůbec pod Voldemortovou výchovou přežil tak dlouho.
Tehdy jsem ho poprvé viděla, po dlouhých osmi letech jsem konečně spatřila otcovu tvář. Nebyl to zrovna nejlepší pohled. Díval se na mě svýma chladnýma očima. Věděl že já jsem jeho jediná naděje, jeho krev, jediný potomek. Začal mě učit. Nebyla jsem dostatečně silná abych mučení jemuž mě podroboval vydržela, často jsem byla nemocná, měla polámaně kosti a jednu modřinu vedle druhé. Jeden den kdy nebylo sídlo v němž jsme žili střeženo tolik jako jindy povedlo se mi utéct. Ujal se mě ředitel Bradavické školy profesor Albus Brumbál. Poznala jsem Siriuse Blacka, kterého jsem si vzala. Tehdy jsem byla aspoň na chvíli šťastná. Když zabili Potterovi a Sirius byl uvězněn ve vězení jediní moji přátelé byli Lucius a Narcisa Malfoyovi. Ti mi podali pomocnou ruku. V normální situaci bych jejich pomoc nepřijala ale byla jsem sama, a k tomu ještě těhotná. Po narození svojí dcerky jsem od nich chtěla odejít, netušila jsem kam ale byla jsem tak rozhodnutá. Narcisa mě přemluvila abych u nich zůstala ještě nějakou dobu. Zůstala jsem, a čím déle jsem u nich žila tím těžčeji se mi odcházelo. Moje malá Sirianka si zvykla na společnost Draca. Hráli si spolu, rozuměli si. Narcisa jim už nejspíš v duchu plánovala i svatbu.
Já jsem ale věděla že se můj otec jednoho dne vrátí, nevěřila jsem v jeho smrt. Jak by ho mohl porazit jen nějaký malý chlapec. V tu chvíli kdy by se opět ujal vlády byla bych mu vydána i se Sirianou napospas. Tajně jsem si sehnala práci ve Francii a jakmile se naskytla vhodná příležitost tak jsem zmizela. Od Narcisy a Luciuse, od kouzelnického světa. Změnila jsem si příjmení. Neunikla jsem však na dlouho, moje dceruška měla v krvi kouzla. Asi tak když jí bylo devět let seznámila se s kouzelnickým děvčetem, zprvu jsem jejich přátelství bránila ale potom když se u ní začali projevovat kouzelnické schopnosti jsem si uvědomila hořkou pravdu. Ať budu dělat co budu dělat nikdy neuteču před tím kdo jsem. Svoji malou Sirianku jsem do toho bláznivého světa ale zasvěcovat nechtěla. Řekla jsem jí že její otec, nyní už mrtví, byl kouzelník a něco málo z kouzel naučil i mě. Do školy jsem ji poslat nechtěla, příliš riskantní. Sama jsem ji učila. Za měsíc dokázala kouzla ovládat a zkrotit, za rok znala všechna obranná kouzla co jsem ji jen mohla naučit, další rok jí zabralo učení se jak vykouzlit nějakou věc z ničeho a další kouzla co jsem považovala za důležité v případě že by snad zůstala odkázaná sama na sebe jako vytvoření ohně, obstarání si jídla a šlo jí to perfektně. To byl ovšem konec, nechtěla jsem ji učit lektvary, přeměňování a černou magii. Jí to ale nestačilo, prahla po vědomostech. Časem se mi ji povedlo přesvědčit. Přestala se upínat na kouzla a víc se soustředila na mudlovské studium. Do hlavy jsem jí tak trochu vnutila můj sen aby se stala lékařkou, zachraňovala životy. Najednou se můj sen stal i jejím a já byla spokojená. Když se začala prosazovat i ve světě módy, kouzla se jí z hlavy vypařila úplně, už po nich netoužila, nechtěla vědět víc, protože byla spokojená tam kde teď byla. I když se její dospívání stalo velmi bouřlivým. Jedinou spojkou s tím druhým světem pro ni byla její nejlepší kamarádka. Všechno se zdálo naprosto dokonalé a pak najednou zničeno nic to přišlo, náhle a nečekaně. Minulost mě doháněla nadlidskou rychlostí. Ale teď už to nabylo o mě, teď to bylo hlavně o mojí dcerušce, mojí malé Siriance.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tinushka Tinushka | Web | 9. srpna 2009 v 22:48 | Reagovat

bude tho zaujímavé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama