24. Miluju zlodějky

30. srpna 2009 v 9:54 | Aironella |  Tajemství nesmrtelných 2

To, že nebude tak lehké se dostat ke klíči jsem zjistila velmi brzy. Bohužel pro mě Susi ho ztratila. Nejednou jsem ho hledala ale beznadějně. Její matka, která mezitím také přijela, se rozhodla, že jí nový nebude nechávat vyhotovovat a tak jediný od koho jsem ho mohla získat byla ona nebo Alex, který se mi zdál v naší situaci příhodnějším kandidátem.
Trávila jsem s ním celé dny a mnohdy i noci. Stejně jako já nepotřeboval tolik spát. Většinou jsme trénovali, hlavně rychlost a výdrž a když jsem zrovna necvičili tak jsme se milovali.
Nikdo o našich malých aférkách nic nevěděl. Všichni si mysleli, že je mezi námi pouze kamarádský vztah učitele z žačkou, či snad bojových partnerů.
"Jak dlouho tady ještě budeme?" zeptala jsem se táty.
"Podle situace." odpověděl aniž by odtrhl oči od novin.
"Enííí." běhal kolem mě šťastný Tyler. Hrál si na letadýlko přičemž sotva držel rovnováhu. Už vyslovoval pár jednoduchých hlásek. Moje jméno zvládal stejně jako slova mámá či táta. Mattovi říkal Tů.
"Pojď." vzala jsem ho do náruče. "Půjdeme na procházku."
"Dávejte na sebe pozor." upozornila nás máma.
"Je tu tolik strážců královniny bezpečnosti, že se nám nemůže nic stát." spolu s královnou přijeli i lidé z její gardy. Část z nich se zabývala výhradně její ochranou, jiní měli stráže kolem sídla. Prostě se to tu celkově hodně zaplnilo.
Tylera jsem posadila do golfového kočárku a vyjela jsem s ním. Nebyla tu žádná opečovávaná zahrada, jediné místo kam jsme mohli jít byli okolní lesy. Nijak zvlášť mi to ani nevadilo.
Tylerovi se lesy zjevně také líbily. Soudila jsem podle toho, že celou cestu nezavřel pusinku a neustále brebentil. Ukazoval na stromy kolem. Párkrát rozjařeně zatleskal ručičkami.
"Neměla by jste slečno chodit tak daleko." přidal se k nám mladík z ochranky. Mohl být jen o pár let starší než já. Měl kaštanové krátké vlasy, trochu vlnité a zelené oči.
"Pročpak?" usmála jsem se na něj a přistihla se při tom, že s ním snad flirtuji. Za což jsem se okamžitě okřikla a snažila se chovat naprosto normálně.
"Není to tu bezpečné. Nedaleko se potulují vlkodlaci i upíři. Během pár dnů by se měli zase vzdálit. Není obvyklé aby setrvávali na stejném místě. Prozatím byste si ovšem měla dávat pozor." vysvětlil mi.
"Tak děkuji za radu."
"Nemáte zač. raději vás doprovodím zpět. Kdyby náhodou."
"Jistě." přikývla jsem. Nebyla jsem si jistá jaký je opravdový důvod jeho doprovodu. Zda jen vážně pro moji ochranu, či mi snad nevěří že bych se vrátila a nebo tu byla poslední a nejméně pravděpodobná možnost. Prostě chtěl být v mojí blízkosti.
"Jak jste se dostal do královniny gardy?"
"No, mám to v rodině. Moji předkové byli v gardě. Já to zdědil, spolu se mnou tu je ještě otec a moje děti nejspíš taky budou poctěni úkolem chránit naši výsost." povzdechl si na oko utrápeně. "Jinak, já jsem Mark." podal mi ruku.
"Enie."
"Jo já vím." zasmál se. "Vypráví se o tobě hotové legendy. Zázračné dítě nebo jen průměrná holka? Dar z nebe nebo pekel?" je spousta možností."
"Ale jen jedna je správná." napadlo mě okamžitě jak to řekl. "Co všechno se o mě vykládá?" nikdo mi nikdy nic neřekl. Alexe nebo Susi bych se na to ptát nemohla, možná by to ani nevěděli. Nikdo z rodiny by mě tím nechtěl zatěžovat.
"Je to různé. Ti co tě neviděli si mezi sebou šuškají jak vypadáš. Kolikrát to jsou naprosto šílené pomluvy." zamračil se. "Prostě jsi hlavním tématem. Nemusíš se ovšem bát. Tak do pěti let se o tebe přestanou zajímat. Všechno to potřebuje jen čas."
"Pět let není zrovna málo."
"Pro mě nebo pro tebe? Slyšel jsem, že čas se tě dotýká jinak než nás." zastavili jsme. Už jsme vyšli z lesa a kousek před námi byla cesta k hlavnímu vchodu.
"A ty přemýšlíš jestli je to další pomluva nebo pravda." hádala jsem.
"Ano." přikývl.
"Abych řekla pravdu ani já sama nevím jak budu vypadat třeba zítra. Může ze mě být stařena ze dne na den. Niko neví co se bude dít." byla jsem upřímná i když jsem to trochu přikrášlila. Nejspíš bych tak rychle nezestárla. Bude to trvat trochu déle pokud vůbec začnu stárnout. Prozatím se můj vývin pozastavil a nikdo nevěděl zda se zase rozběhne.
"Nemáš strach?"
"Trochu." přiznala jsem. Nikdy jsem nad tím zas tak moc nepřemýšlela. Když jsem ztratila svoji prozatím jedinou lásku nic mě nezajímalo, žila jsem, nebo spíše přežívala a nezáleželo mi na tom co bude další den. Od té doby jsem se trochu vzchopila. Jistým podmětem byla rodina, taky Alex. Ukázal mi, že neexistuje jen jediný muž pro každou ženu.
"Jsi zvláštní." se smíchem zavrtěl hlavou a vrátil se zpátky odkud jsem přišli zatím co já se vydala na druhou stranu. Do domu.
Mého malého brášku výlet tak utahal, že usnul ještě v kočárku. To se stávalo jen málo kdy aby odpoledne spal. Většinou chodil do postýlka pozdě večer a ráno vstával tak akorát na snídani. Nechápala jsem jak může mýt ve svém útlém věku tolik energie. Nemají malé děti spíše spinkat?


V tichosti jsem za sebou zavřela dveře Alexova pokoje. Z koupelny byla slyšet tekoucí voda. Právě se sprchoval s čímž jsem počítala. To byl jediný okamžik kdy si řetízek, na němž vysel jeho klíč sundával.
Nemusela jsem ho dlouho hledat. Leskl se na nočním stolku. Vzala jsem ho a chystala se odejít.
"Víš že by jsi neměla krádst?" rozevřel mi dlaň a řetízek si připnul zpátky na krk.
Voda v koupelně stále tekla. Nechápala jsem jak to dělá, jak mohl vědět, že jsem tady. Měl pouze ručník kolem pasu, z vlasů mu odkapávaly kapičky vody.
"no-já-víš" rychle jsem vymýšlela věrohodnou výmluvu.
Jediným krokem překonal vzdálenost mezi námi. "Miluju zlodějky." sevřel mě ve své naruči a začal mě líbat. Prvně jsem byla šokovaná jeho jednáním, pak jsem se ovšem poddala. Tak jako vždycky. Nechala jsem se strhnou touhou a vášní.
Je zvláštní jak člověka dokáží ovlivnit jeho hormony.
Povalil mě na postel hned za mnou. Ručník, tedy jediná část jeho oděvu už dávno ležel na podlaze. Celý nedočkavý mi sundal tričko, s kalhoty už takovou trpělivost neměl a tak jejich rozepínání roztrhl.
Bylo příjemné citít jeho mokrou kůži třít se o moji. Poddávat se jeho dotekům. Vychutnávat si každý polibek, lehké kousnutí.
"Proč jsi mi ten klíč chtěla vzít?" otázal se. Ležel vedle mě. Lehce se jednou rukou podpíral a druhou přejížděl linii mého těla.
"Já-" trochu mě zaskočil. Myslela jsem, že tahle záležitost je už uzavřená. "Chtěla jsem nechat udělat ještě jeden, pro Susi. Bylo jí líto, že svůj ztratila." och, jak já jsem dokonalá lhářka. Bohužel, na něho to neplatí.
"O tom dost pochybuji. Moje sestra nelituje ničeho. Všechno jí jde jedním uchem tam, druhým ven." v tom měl pravdu. "Tak? Proč?"
Sklopila jsem oči pod jeho spalujícím pohledem. "Chtěla jsem si ho jen vypůjčit, na chvilku."
"Nač?" naléhal. "Věř mi, že o důvodu, jakémkoli, nebudu nikomu vykládat."ujistil mě.
Věřila jsem mu. Věděla jsem, že to nikomu neřekne ale pořád jsem se nějak tak zdráhala. "Chtěla jsem si něco přečíst a je to na zámek." sdělila jsem.
Zasmál se. Překvapeně jsem se na něho podívala. Opravdu se smál. "Jen kvůli tomuhle?" dobře se bavil. "Předpokládám, že jsi ve zdejší knihovně našla Deník králů co?"
"Ano." přikývla jsem zahanbeně. Není správné krátst, nicméně někdy je to nutné.
"Tady." strhl si řetízek a podal mi ho. "Večer mi ho můžeš vrátit."
"Ty mi ho dáš?" nadzvedla jsem obočí. "Jen tak?" zdálo se to neuvěřitelné.
"Jen tak to není." nesouhlasil. "Jsi pro mě prostě dobrou společnicí. Toho si vážím."
"Takže mi ho dáváš za sex?" no to jsem se to dopracovala. Jsem jak nějaká šlapka.
"Asi."
"Děkuju." vyskočila jsem z postele a začala sbírat svoje oblečení. Už jsem se nemohla dočkat až tu knihu otevřu.
"To chceš jen tak odejít?" zatvářil se zklamaně. "Copak by to nepočkalo? Do večeře budeme tady a pak tobě dám na celou noc volno. Co ty na to?"
"Mám vůbec na vybranou?"
"Ne." stáhl si mě zpátky do postele.


Na večeři jsme šli do jídelny společně. Nikomu se to divné nezdálo vzhledem k tomu, že měl Alex na starosti můj trénink.
"Zase pozdě." pokárala nás Keira. Dost si potrpěla na dochvilnost.
"Omlouvám se matko. Musel jsem En ještě něco vysvětlit." posadil se ke stolu. Já seděla naproti němu.
"A jak vám to spolu jde. Doufám, že si rozumíte."
"Jsou chvíle kdy se shodneme." odpověděla jsem ji.
"Poslední dobou je jich čín dál víc." usmál se Alex.
To jeho matku zjevně potěšilo. "Jsem ráda, že spolu vycházíte. Když se sehrajete při tréninku v boji budete naprosto neporazitelní." básnila.
Jo to určitě, pomyslela jsem si při vzpomínce na můj první lov. Od té doby jsme se sice o dost zlepšili. Vážně jsme se tak nějak synchronizovali. Zvykli si na styl boje toho druhého, znali slabiny i plusy.
"Jakmile složíš přísahu už ti nebude stát nic v cestě. Těšíš se?" obrátila se celá rozjařená na mě.
"No, samozřejmě." přikývla jsem.
"Kdybys chtěla, mohla bych udělat výjimku. Mohla by jsi přísahat třeba hned zítra a stala by jsi se tak plnohodnotnou členkou společnosti." zářili jí oči.
Vylekala jsem se. Hledala jsem slova jak ji slušně odmítnout.
"Trpělivost přináší růže matko." vyřešil to za mě bravurně Alex. "Myslím, že má En ještě čas."
"Pokud je to názor vás obou ještě vyčkáme." ochladla.
Naštěstí do jídelny začalo chodit služebnictvo s jídlem a tak jsme se k tomuto tématu už díky bohu nevraceli.
"Budeš mít zítra volno?" zeptala se mě Susi.
Tázavě jsem se podívala na Alexe, protože to on o tom rozhodoval. Zavrtěl nesouhlasně hlavou.
"Mohla bych mít alespoň jeden den volno." žadonila jsem,
"Měl jsem v plánu jít běhat. Má být vhodné počasí." sdělil mi.
"Tak jí nech už na pokoji Alexi. Můžete jít běhat kdykoli jindy." obořila se na něj jeho sestra.
"Ty se do toho laskavě nepleť." začal se věnovat svému jídlu aby nám tak dal jasně najevo, že s námi o tom už nehodlá diskutovat.
Naštvaně jsem ho pod stolem kopla do nohy. Jen lehce, nicméně dostatečně na to aby ho to alespoň trošku zabolelo.
Zachechtal se. Nevím co mu na tom přišlo směšného. Matt, který seděl vedle něho se po něm zvědavě podíval stejně tak jako jeho matka.
"To nic." lehce zavrtěl hlavou, když vyděl jejich tázavé tváře a stále se lehce smál. "Možná by Enie mohla zítra přeci jen dostat volno. Řekněme do dvou hodin odpoledne." navrhl.
"Jo." zavýskla Susi.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 martinka martinka | 30. srpna 2009 v 13:58 | Reagovat

skvělá kapitola jako vždy..hrozně jsem se na tuhle kapitolu těšila a nemůžu se dočkat další..doufám že bude brzo:-D.nevím proč ale z nějakého duvodu je mi ten alex hrozně sympaticky a hrozně by se mi k sobě s enie hodily..myslím jako plnohodnotný pár..ale těžko říct..jak to tak vypadá tak to zatím mezi nimi zístane jenom u sexu:-Dnechám to na tobě:-)

2 Angel Angel | 30. srpna 2009 v 16:45 | Reagovat

Já sem nadšenáááá

3 Jeanne Jeanne | Web | 30. srpna 2009 v 19:00 | Reagovat

Perfektní! Alexe jsem si docela oblíbila, vůbec by mi nevadilo, kdyby jim šlo o něco víc, než o sex xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama