Prolog (Triguetra)

7. října 2013 v 15:58 | Aironella |  Triguetra

Prolog k povídce Triguetra, minulost, pohled do rodiny Petersových



"Dej tu nohu výš Eleonoro!" poručila světlovlasá žena středního věku malé dívence. Ta se snažila, seč mohla, aby požadavkům své matky vyhověla. Při další otočce se pokusila dát nohu o něco výš.

"A do rytmu. Raz, dva, tři,.." do klavírní skladby vycházející z reproduktorů začala tleskat, aby jí tím udávala rytmus. Jenže ona už nemohla. Byla vyčerpaná, ale říct to nahlas si nedovolila. Tolik chtěla, aby na ni byla matka pyšná, aby ji pochválila.

Žena si povzdechla. Pořád to nebylo správně. Nevěděla, jak to její dcera nemůže chápat. Vždyť ona sama byla perfektní tanečnicí. Mohla být nejlepší, mohla být hvězda a vystupovat v těch největších divadlech. Místo toho se zapletla se stupidním doktorem, kterému se téměř okamžitě povedlo všechny její naděje na úspěch a slávu zhatit v jednom jediném okamžiku, kdy ji přivedl do jiného stavu.

Spolu s koncem skladby se světlovlasá dívenka svezla na podlahu, hluboce oddechujíc. "Znovu!" ovladačem na dálkové ovládání pustila opět tu stejnou melodii. Jak se zdálo, ani vytrvalost po ní její dcera bohužel nezdědila. Jediné co měly společné, byly vlasy. Husté, světlé a vlnité, jenže to jí v kariéře jednou nepomůže.

Cvaknutí z protější strany tělocvičny Kristýně napovědělo, že někdo vešel. Nemusela se ani otáčet, aby věděla, že to byl její manžel. Doktor Jeremy Peters. Byl natolik čestný, že ji okamžitě po tom co zjistila, že čeká jeho dítě, požádal o ruku. A ač zprvu váhala, věděla, že na potrat jít nemůže. To by jí její víra nedovolila. Byla křesťankou. A Jeremy jí nabídl nejen sňatek, ale i zajištění. Vydělával dost na to, aby si mohli dovolit velký dům, v němž bydleli a v něm jí zařídil i soukromý baletní sál.

***

Když se Jeremy vrátil z práce a uslyšel hudbu, bylo mu naprosto jasné, že jeho žena zase týrá Eleonoru tancem. Ta ženská byla posedlá, to mu po těch několika letech společného soužití bylo jasné.

Okamžitě se vydal do podkroví. Ten sál nechal zařídit, proto, že si naivně myslel, že tam bude Kristýna cvičit, aby se mohla věnovat dál baletu, který tak milovala. Teď toho litoval, protože ta místnost sloužila akorát tak k tomu aby jeho malá Nora každý večer padla vysílená do postele a ráno nebyla schopná kvůli bolavým svalům pomale ani vstát.

"Myslím, že to už by snad pro dnešek stačilo ne?" přešel k přehrávači a hudbu vypnul. Věděl, že Kristýna má v rukou dálkové ovládání a znal ji natolik dobře, že mu bylo jasné, že tu si z něho nebude nic dělat a znovu to pustí, a tak vytáhl rovnou i CD, aby jí nedal možnost pokračovat.

"Nestačilo! Pokud chce být profesionál, musí něco vydržet."

"Nezdá se ti, že chceš po ní trochu moc?! Je jí teprve sedm, je to dítě. Nemůžeš ji takhle trápit." Vzal unavenou Noru do náruče, aby ji odnesl pryč. Jeho holčička měla ke své matce takový respekt, že by neodešla. Klidně by tam s ní zůstala a tančila až do bezvědomí.

"Díky mě, z ní jednou něco bude!"

Nevěřícně zavrtěl hlavou. To snad nemohla myslet vážně. Díky ní, jejich dcera ani nevěděla co je to, hrát si s dětmi na hřišti, mít kamarádky. Jediné k čemu ji vedla byla soutěživost, samota a zahořklost, jíž trpěla i ona sama.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama